Korsika GR20 2013 New!
2009-06-20 08:30:30 - Irdning - Aich
Tezko hadat, v kolik hodin jsem dnes vstaval. Cas na telefonu se mi nejakym zahadnym zpusobem preridil. Venku byla obloha mysich barev a ani predpoved na dalsi dny neni prilis prizniva. Ze shora byl slyset radostny hlasek Reinhildiny vnucky Hany, ktera litala po dome jako kulovy blesk. Reinhilde mi udelala k snidani varena vajicka, ktere jsem zapil vytecnou domaci bezinkovou stavou. Pote jsme se spolecne vrhnuli na mapy a vybrali cestu az k hranicim s Italii. Nakonec jsem nahazel veci do batohu, obejmul svou hostitelku, podekoval a zacal rozhybavat ztuhle nohy. Z Irdningu jsem vyrazil smerem na Radstadt. Cestou jsem se zastavil u Niedeoblarnu u letiste, kdezto jsem si asi po 3 dnech zapnul icq. Netrvalo to dlouho a zase jsem se vydal dal. Obloha nademnou vypadala nestabilne a ja nechtel riskovat ze budu moknout. V Oblarnu jsem se zasel podivat do mistniho kosteliku a opet jsem tam zapalil svicku. Dale jsem pokracoval s mirnym bloudenim po loukach okolo reky do Grobmingu, kdezto na me cilily nalety hejna hmyzu. Cely postipany a popaleny od kopriv jsem se nakonec stastne vydrapal az do Grobmingu. Tam jsem si dal svacinu a poklabosil s mistnim parem, ktery mi okamzite nabizel pomoc, kdyz me videl nad mapou. Tusil jsem neco ve vzduchu a tak jsem si uz radeji na batoh nasadil plastenku. Behem pul hodinky zacalo lit jako z konve. Pridal jsem do kroku, ale enthusiasmu pomalu, ale jiste ubyvalo v Pruggern jsem se zastavil na autobusove zastavce a s jednou babickou jsem zacal koumat sve moznosti. Babicka byla stara a mozna uz i trochu senilni. Takze mi moc s cestou neporadila ackoliv byla mistni. Rozhodl jsem se vyrazit do Hausu a zkusit se poptat na mistni fare. Pri ceste pres Aich jsem uvidel svitici kostel. Neco mi reklo abych sel dovnitr. Vesel jsem nepovsimnut zrovna uprostred kazani. Po msi jsem se rozhodl oslovit farare, zda by mi mohl poskytnout nocleh. Byl to stary prosedively pan, ktery nemluvil anglicky. Potom co jsem na nej vykoktal v nemcine co potrebuji, mi odvetil, ze u nej to bohuzel mozne neni, ale odvedl me k domu naproti a ubytoval me u jakesi rodiny. Slecna mluvici anglicky me odvedla do pokoje pro hosty a zmizela jako para nad hrncem. Mam z toho trochu smisene pocity, ale jsem rad ze nemoknu venku. Zitra se uvidi.
Tezko hadat, v kolik hodin jsem dnes vstaval. Cas na telefonu se mi nejakym zahadnym zpusobem preridil. Venku byla obloha mysich barev a ani predpoved na dalsi dny neni prilis prizniva. Ze shora byl slyset radostny hlasek Reinhildiny vnucky Hany, ktera litala po dome jako kulovy blesk. Reinhilde mi udelala k snidani varena vajicka, ktere jsem zapil vytecnou domaci bezinkovou stavou. Pote jsme se spolecne vrhnuli na mapy a vybrali cestu az k hranicim s Italii. Nakonec jsem nahazel veci do batohu, obejmul svou hostitelku, podekoval a zacal rozhybavat ztuhle nohy. Z Irdningu jsem vyrazil smerem na Radstadt. Cestou jsem se zastavil u Niedeoblarnu u letiste, kdezto jsem si asi po 3 dnech zapnul icq. Netrvalo to dlouho a zase jsem se vydal dal. Obloha nademnou vypadala nestabilne a ja nechtel riskovat ze budu moknout. V Oblarnu jsem se zasel podivat do mistniho kosteliku a opet jsem tam zapalil svicku. Dale jsem pokracoval s mirnym bloudenim po loukach okolo reky do Grobmingu, kdezto na me cilily nalety hejna hmyzu. Cely postipany a popaleny od kopriv jsem se nakonec stastne vydrapal az do Grobmingu. Tam jsem si dal svacinu a poklabosil s mistnim parem, ktery mi okamzite nabizel pomoc, kdyz me videl nad mapou. Tusil jsem neco ve vzduchu a tak jsem si uz radeji na batoh nasadil plastenku. Behem pul hodinky zacalo lit jako z konve. Pridal jsem do kroku, ale enthusiasmu pomalu, ale jiste ubyvalo v Pruggern jsem se zastavil na autobusove zastavce a s jednou babickou jsem zacal koumat sve moznosti. Babicka byla stara a mozna uz i trochu senilni. Takze mi moc s cestou neporadila ackoliv byla mistni. Rozhodl jsem se vyrazit do Hausu a zkusit se poptat na mistni fare. Pri ceste pres Aich jsem uvidel svitici kostel. Neco mi reklo abych sel dovnitr. Vesel jsem nepovsimnut zrovna uprostred kazani. Po msi jsem se rozhodl oslovit farare, zda by mi mohl poskytnout nocleh. Byl to stary prosedively pan, ktery nemluvil anglicky. Potom co jsem na nej vykoktal v nemcine co potrebuji, mi odvetil, ze u nej to bohuzel mozne neni, ale odvedl me k domu naproti a ubytoval me u jakesi rodiny. Slecna mluvici anglicky me odvedla do pokoje pro hosty a zmizela jako para nad hrncem. Mam z toho trochu smisene pocity, ale jsem rad ze nemoknu venku. Zitra se uvidi.
galerie:
diskuze: