Korsika GR20 2013 New!
2009-07-08 08:06:34 - San Pietro - Bolonsky Park
Rano me vzbudil Peta, kdyz bezel zabrat koupelnu. Vyklouznul jsem z mekoucke postele a zacal balit. Po osme hodine. Jsme jiz kraceli dolu po schodech. Svuj maly italsko cesky slovnicek jsem si jeste v rychlosti rozsiril o slovo pozehnat, abych mohl posleze dona Maria o pozehnani na cestu pozadat. Don Mario jiz cekal v jidelne s pripravenou snidani. Kyvnul na nas ukazal na stul a rekl manchare (jist). Toto slovo je foneticky naramne podobne anglickemu slovu munchies, ktere tez znaci jakesi choutky. K snidani byla babovka s kavou a na kolecka nakrajeny typicky italsky salam, ktery jsem pro jeho zavratnou cenu zatim jeste neochutnal. Vyjimecne jsem si dal kavu, abych neurazil. Byla tak silna, ze se mi kroutily prsty u nohou. Po snidani nam don Mario zabalil babovku a sisku onoho salamu, dal nam kazdemu jeste malou flasticku vychlazene perlive vody, v nemem udivu z toho co pro nas vse udelal jsem malem zapomnel podekovat. Na zaprazi fary, v mistnosti kde mel fotky ze sveho pusobeni v Africe, nam pozehnal. Obejmuli jsme se a vyletli do sveta. Rani pochod byl prijemny, schodli jsme se na tom, ze privstat si a vyrazit drive ma neco do sebe. Cesta totiz utika rychleji a v odpolednim vedru se pak muze odpocivat. Zhruba v poledne jsme dorazili do Mezzolary. U mistniho polorozpadleho kostela jsme se naobedvali a udelali si mensi poobedovou siestu. V dali se vsak zacala obloha kabonit, a tak jsme se radeji rohodli vydat dale, ackoliv nas mraky nakonec obesly. Nase dalsi kroky smerovaly do Castenaso. Na obzoru se stale zreleneji rysovaly vrsky a ja uz se nemohl dockat az v nich budeme pobihat. V Castenaso jsme nejdrive resili deficit vody. Nakonec vse vyresily tak trochu nevonave toalety u mistniho baseballoveho hriste. Posleze jsme narazili jeste na obchod, kde se dokoupili zasoby. Nakonec jsme zakotvili v parku pred obchodem a trochu zasob zlikvidovali. Ja jsem bastil susenky s mlekem a peta si dal pivo. Cas bezel jak splaseny a nakonec nam nezbylo nic jineho nez jit zase dal a uz se pomalu porozhlednout po dnesnim noclezisti. Vyrazili jsme smerem na jih do Bolonskeho parku. Po ceste jsme nadchodem presli dalnici a tez jsme museli prekonat oplocene koleje, prestoze mapa i navigace se tvarily, ze jsou koleje pruchozi. Po prelezeni zidky zbyvalo uz jen par set metru k zacatku Bolonskeho parku. Na jeho zacatku jsme narazili na turisticke znaceni, to se dle mapy tvarilo, ze jde nasim smerem, proto jsme se po nem vydali dal. Byla to nadhera byt po takove dobe mimo silnici a navic v krajine, ktera je alespon trochu clenita. V parku jsme nasi dnesni pout nakonec ukoncili a nikterak extra maskovani rozbili tabor. Spat se slo okolo 11.
Rano me vzbudil Peta, kdyz bezel zabrat koupelnu. Vyklouznul jsem z mekoucke postele a zacal balit. Po osme hodine. Jsme jiz kraceli dolu po schodech. Svuj maly italsko cesky slovnicek jsem si jeste v rychlosti rozsiril o slovo pozehnat, abych mohl posleze dona Maria o pozehnani na cestu pozadat. Don Mario jiz cekal v jidelne s pripravenou snidani. Kyvnul na nas ukazal na stul a rekl manchare (jist). Toto slovo je foneticky naramne podobne anglickemu slovu munchies, ktere tez znaci jakesi choutky. K snidani byla babovka s kavou a na kolecka nakrajeny typicky italsky salam, ktery jsem pro jeho zavratnou cenu zatim jeste neochutnal. Vyjimecne jsem si dal kavu, abych neurazil. Byla tak silna, ze se mi kroutily prsty u nohou. Po snidani nam don Mario zabalil babovku a sisku onoho salamu, dal nam kazdemu jeste malou flasticku vychlazene perlive vody, v nemem udivu z toho co pro nas vse udelal jsem malem zapomnel podekovat. Na zaprazi fary, v mistnosti kde mel fotky ze sveho pusobeni v Africe, nam pozehnal. Obejmuli jsme se a vyletli do sveta. Rani pochod byl prijemny, schodli jsme se na tom, ze privstat si a vyrazit drive ma neco do sebe. Cesta totiz utika rychleji a v odpolednim vedru se pak muze odpocivat. Zhruba v poledne jsme dorazili do Mezzolary. U mistniho polorozpadleho kostela jsme se naobedvali a udelali si mensi poobedovou siestu. V dali se vsak zacala obloha kabonit, a tak jsme se radeji rohodli vydat dale, ackoliv nas mraky nakonec obesly. Nase dalsi kroky smerovaly do Castenaso. Na obzoru se stale zreleneji rysovaly vrsky a ja uz se nemohl dockat az v nich budeme pobihat. V Castenaso jsme nejdrive resili deficit vody. Nakonec vse vyresily tak trochu nevonave toalety u mistniho baseballoveho hriste. Posleze jsme narazili jeste na obchod, kde se dokoupili zasoby. Nakonec jsme zakotvili v parku pred obchodem a trochu zasob zlikvidovali. Ja jsem bastil susenky s mlekem a peta si dal pivo. Cas bezel jak splaseny a nakonec nam nezbylo nic jineho nez jit zase dal a uz se pomalu porozhlednout po dnesnim noclezisti. Vyrazili jsme smerem na jih do Bolonskeho parku. Po ceste jsme nadchodem presli dalnici a tez jsme museli prekonat oplocene koleje, prestoze mapa i navigace se tvarily, ze jsou koleje pruchozi. Po prelezeni zidky zbyvalo uz jen par set metru k zacatku Bolonskeho parku. Na jeho zacatku jsme narazili na turisticke znaceni, to se dle mapy tvarilo, ze jde nasim smerem, proto jsme se po nem vydali dal. Byla to nadhera byt po takove dobe mimo silnici a navic v krajine, ktera je alespon trochu clenita. V parku jsme nasi dnesni pout nakonec ukoncili a nikterak extra maskovani rozbili tabor. Spat se slo okolo 11.
galerie:
diskuze: