Korsika GR20 2013 New!
2009-07-10 08:15:37 - Firenzuola - Scarperia
Cas leti jako splaseny a umerne nasi rychlosti s nim utikaji i kilometry cesty, kterou jsme si zvolili. Kazdy den jsme o neco blize nasemu cili. Dnes jsme spali v hustem jehlicnatem lese. Dle svetla skoro ani nebylo poznat, ze je rano. Hlad nas vsak nemilosrdne vyhnal na cestu. Z prusmyku jsme se vydali do vesnicky bezprostredne za nim. V malinkate samoobsluze jsem si koupil mleko a nejake sladke pecivo k snidani, k tomu jeste trochu proviantu do batohu a sekundove lepidlo na opravu rozlomeneho solarniho panelu. Sedli jsme si na odpocivadlo pred obchodem a pocali snidat. Po snidani jsem slepil panel a vyrazili jsme do Firenzuoly pres Peglio. Cesta se kroutila jako had a nadmorska vyska litala nahoru a dolu. Odmenou nam vsak byly nadherne vyhledy na okolni kopce. Petova zrdcadlovka se temer nezastavila. Po deseti kilometrech jsme se konecne prehoupli pres posledni kopecek a ocitli se ve Firenzuole. Malebnem malem mestecku v kotline oramovane vrsky. Na namesti jsme se posadili na terasu restaurace a dali si obed. Italove mivaji obvykle dva chody, a tak jsem nechtel vycuhovat z rady. Prvni jidlo byly torteliny s masovou omackou sypane parmezanem. Druhy chod byl pak osmazeny platek jemne okoreneneho mleteho masa. Splachnuli jsme to dvemi lahvemi perlive vody, kouknuli se do map a vyrazili zase o dum dal. Nasim cilem byla skoro 20km vzdalena Scarperia, ktera se nachazela za dalsim prusmykem. Prevyseni z Firenzuoly do prusmyku cinilo okolo 600m. Cestou se nam trochu orosila cela, ale oproti Alpam je tohle celkem brnkacka. Okolo seste hodiny jsme mohli stat v prusmyku. Pri naslednem klesani jsme potkali dva pomniky americke armady. U jednoho z nich s krasnym vyhledem do kraje jsme se navecereli. Jidlo s takovym panoramatem pred sebou chutna vzdy lepe. Pod nami se rozprostirala Scarperia, mistni jezezo a i zavodni okruh nachazejici se opodal. Asi po hodince a pul pote jsme se ocitli v centru Scarperie s tim, ze nekde musime sehnat vodu. Peta sedel na namesti a ja se vydal na pruzkum. Na vodu jsme nakonec narazili na celkem slusne vypadajicich verejnych zachodcich. Jakmile jsme si doplnili lahve, vybehli jsme za Scarperii a utaborili se hned vedle zavodniho okruhu. V rychlosti jsem provedl esusovku (hygiena v esusu) a slo se na kute. Stromu tu moc neni, takze jsme oba spali na zemi. Na obloze bylo spousty hvezd, spalo se hezky.
Cas leti jako splaseny a umerne nasi rychlosti s nim utikaji i kilometry cesty, kterou jsme si zvolili. Kazdy den jsme o neco blize nasemu cili. Dnes jsme spali v hustem jehlicnatem lese. Dle svetla skoro ani nebylo poznat, ze je rano. Hlad nas vsak nemilosrdne vyhnal na cestu. Z prusmyku jsme se vydali do vesnicky bezprostredne za nim. V malinkate samoobsluze jsem si koupil mleko a nejake sladke pecivo k snidani, k tomu jeste trochu proviantu do batohu a sekundove lepidlo na opravu rozlomeneho solarniho panelu. Sedli jsme si na odpocivadlo pred obchodem a pocali snidat. Po snidani jsem slepil panel a vyrazili jsme do Firenzuoly pres Peglio. Cesta se kroutila jako had a nadmorska vyska litala nahoru a dolu. Odmenou nam vsak byly nadherne vyhledy na okolni kopce. Petova zrdcadlovka se temer nezastavila. Po deseti kilometrech jsme se konecne prehoupli pres posledni kopecek a ocitli se ve Firenzuole. Malebnem malem mestecku v kotline oramovane vrsky. Na namesti jsme se posadili na terasu restaurace a dali si obed. Italove mivaji obvykle dva chody, a tak jsem nechtel vycuhovat z rady. Prvni jidlo byly torteliny s masovou omackou sypane parmezanem. Druhy chod byl pak osmazeny platek jemne okoreneneho mleteho masa. Splachnuli jsme to dvemi lahvemi perlive vody, kouknuli se do map a vyrazili zase o dum dal. Nasim cilem byla skoro 20km vzdalena Scarperia, ktera se nachazela za dalsim prusmykem. Prevyseni z Firenzuoly do prusmyku cinilo okolo 600m. Cestou se nam trochu orosila cela, ale oproti Alpam je tohle celkem brnkacka. Okolo seste hodiny jsme mohli stat v prusmyku. Pri naslednem klesani jsme potkali dva pomniky americke armady. U jednoho z nich s krasnym vyhledem do kraje jsme se navecereli. Jidlo s takovym panoramatem pred sebou chutna vzdy lepe. Pod nami se rozprostirala Scarperia, mistni jezezo a i zavodni okruh nachazejici se opodal. Asi po hodince a pul pote jsme se ocitli v centru Scarperie s tim, ze nekde musime sehnat vodu. Peta sedel na namesti a ja se vydal na pruzkum. Na vodu jsme nakonec narazili na celkem slusne vypadajicich verejnych zachodcich. Jakmile jsme si doplnili lahve, vybehli jsme za Scarperii a utaborili se hned vedle zavodniho okruhu. V rychlosti jsem provedl esusovku (hygiena v esusu) a slo se na kute. Stromu tu moc neni, takze jsme oba spali na zemi. Na obloze bylo spousty hvezd, spalo se hezky.
galerie:
diskuze: