2009-06-26 00:11:15 - Arnoldstein - Pontebba
Mozna je to az kupodivu, ale opet se mi hned prvni den za hranicemi povedlo bez problemu sehnat novou simkartu. Zacneme vsak od zacatku. Noc byla priserna, zakotvit 40m vzdusnou carou od koleji nebyl uplne dobry napad. Co pulhodinu tam projela souprava, ktera musela mit minimalne 20 vagonu. Zabral jsem az rano, kdy uz jsem byl tak unaveny, ze jsem ignoroval co se deje okolo. Dohromady jsem toho moc nenaspal. Avsak myslenka na nove obzory me tahla dal jak psi sprezeni. Vylezl jsem ze krovi a zacal pochodovat s tim, ze si na nejakem odpocivadle s lavickou dam snidani. V noci neprselo a rano dokonce svitilo i trochu slunicko, presto vse jsem cekal zradu. Jak jsem tak sel, zahledl jsem ridice slovenskeho kamionu, jak si venku na lihaci vari rani kavu. Byl jsem, ale nevyspaly, a tak jsem to videl maximalne na smalltalk a tak se taky udalo. Pozdravil jsem "Dobre rano", on tez potesene pozdravil a zeptal se co tu robim. Jdu do vatikanu. Pico, tak to hodne stesti. Podekoval jsem a byl jsem pryc. U posledni benziny pred hranicemi jsem udelal revizi proviantove tasky a zkonstatoval, ze bude dnes treba jeste nakoupit. K snidani jsem si dal musli tycinku z domova ... je jich stale dost, tabulku cokolady a spek s chlebem. Kdyz jsem se dosyta najedl, rozhodl jsem se, ze provolam zbyly kredit na simce, a tak se zaclo volat. Prvni koho jsem vytocil byl Peta Kohlicek. Kolega, ktery by se ke mne mel pripojit v Padove ci Benatkach. Pak jsem vytocil Elisku, svestku mou jedinou. Posledni minuty padly na hovor babicce na Dobrou Vodu, jez mi dela posledni dobou starosti, neb ji zlobi zdravi. Vsichni byli samozrejme prekvapeni. V Rakousku uz me nic nedrzelo. Prasknul jsem proto do bot a zacal pochodovat po silnici smer Tarvisio, kamz jsem po poledni dorazil. Koupil jsem vodu, a pak jsem se rozhodl sehnat si simkartu. Nanestesti poledni pauza tu trvala do pul ctvrte. Kam vsak chvatat. Sedl jsem si do jedne z mistnich pizzerii a objednal si pizzu margherita a pivo. Netrvalo to ani 5 minut a mel jsem ji na stole. Neuveritelne. Cas vsak utikal velmi pomalu, tak jsem se nakonec jeste rozhodl ochutnat zmrzlinu. Oboje hodnotim na jednicku. Predtim nez jsem se vydal do mistniho elektra, kde meli i simkarty, jsem se stavil v coopu pro nejake to jidlo. Koupil jsem si vytecny syr, jmeno vam asi nereknu, ale verte, ze je opravdu delikatni. Koupil jsem si tez chleba. Nebo spis neco na ten zpusob. Ke klasickemu ceskemu kedru, tak jak ho vsichni zname, to ma daleko. Velikostne je stejny, vahu ma polovicni. Je to spis takove nafouknute cosi, ale na druhou stranu nechutna vubec spatne. V elektru Rossi me privital tricatnik s velmi peknou anglictinou, z nejz nakonec vypadlo, ze studuje na univerzite v Padove psychologii. Ptal jsem se ho, ze se trochu minul povolanim. Odvetil mi, ze to ma v Tarvisiu rad, a ze pomaha otci, protoze on uz na to sam nestaci. Vse bezelo jak na dratku. Rozchodili jsme internet. Za 10 euro mam na mesic 50MB denne. Zjistili jsme, ze telefon nabiji. Na solarni nabijecce mi odesla pouze redukce, kterou shodou nahod mel. Takze mi o5 narostla kridla a jsem volny jako ptak. Aby toho nebylo malo, poradil mi, ze primo nad jeho obchodem vedla puvodne stara zeleznice, ze ktere nyni udelali cyklistickou stezku, jez ma perspektivne vest az do Udine. To byla skvela zprava, neb jsem se diky tomu nemusel motat mezi auty. Za vse jsem podekoval a skoro v 5 jsem vyrazil smer Pontebba. Behem cesty se nekolikrat spustil dest. Prvni jsem travil pod dalnici, kamzto behem chvilky dorazili tri mladi italove na koleckovych lyzich. Chtel jsem trochu vysondovat jake bude pocasi. Tak jsem to rozjel aj, nj, sj, cj. Chytli se akorat na nemcinu. Sice s ni dost zapasili, ale nakonec jsem zvedel. Ze ma byt jeste osklive. Dalsi dest me zastihl u jednoho velmi prijemneho odpocivadla se striskou. Tak jsem posvacil, a kdyz prestalo s chuti jsem vyrazil dal. Po ceste jsem se naucil asi nejvic neutralni pozdrav "Salve", a to diky dvema velmi vizualne prijemnym italkam, ktere byly zrovna behat. Hned jsem ho vystrelil na dalsi bezkyni, co jsem potkal. Funguje to dobre. Cestou me taktez zastihl neosvetleny troufu si tvrdit 400m tunel. Zajimavy zazitek, uprostred nebylo vubec nic videt, jen matne svetlo prochazejici mlhou na konci. Cesta utikala hezky, ale zaclo se stmivat. Kousicek pred Pontebbou jsem to zalomil do lesa. Tentokrate jsem pripraven i na bourku, protoze jeden nikdy nevi. Byl bych ovsem samozrejme rad, kdyby neprselo. Jsem hotovson. Jdu na kute, dobrou noc. Jo a nesmim zapomenout pet chvalozpevy na Jendu Mrazu z Radostic, jez vam dle me instruktaze zprostredkoval k blogu i fotky. Diky Jendo, mas bod!