2009-07-01 14:28:00 - Lido di Jesolo
Jsem konecne zase na ceste a pri odpoledni sieste travene v autobusove zastavce uprostred pustiny jsem se rozhodl napsat par radek o vcerejsim dni. Rano jsem vstal v 9 hodin na snidani. Byla v salonku v prizemi hotelu. Stoly se prohybaly pod nejruznejsimi laskominami. Pani co mela na starost cattering sice anglicky neumela, ale diky ni jsem se naucil obsluhovat automat na kavu, ze ktereho jsem chtel pouze horkou vodu na caj a take parni zarizeni pro vareni vajicek. Po snidani jsem se vydal nahoru s tim, ze dopisu zapis z predesleho dne. U pustene italske MTV jsem si lehnul na postel a zapocal. Mozna to bylo nevyspanim, nebo zbytkovym alkoholem, ale muzy me opustily, a tak to ze me lezlo jak z chlupate deky. Kdyz jsem po jedne hodine zajasal, ze je dopsano, neslo se mi pres mobil pripojit na stranky, ale pouze na icq. Rozhodl jsem se proto jit ven a najit nejaky wifi hotspot, neb ma krabicka disponuje i standardem 802.11b/g. Po pul hodine pobihani po Lido di Jesolo, jsem rezignoval. Vypadalo to, ze vypadek dns serveru se dotknul snad i linek mimo mobilni operatory. Jelikoz bylo po poledni a ja mel jiz hlad, rozhodl jsem se zajit si na nejake testoviny. Zaplul jsem do nejblizsi restaurace a objednal si spagety. Menu jsem nevenoval moc pozornost a tak jsem byl zvedav, co mi prinesou. Zatim co jsem cekal na jidlo, konecne naskocilo pripojeni k internetu v plne sile. Ihned jsem odeslal zapis do blogu. Za chvilku pote mi prinesli jidlo. Byly to spagety s hromadou malych morskych potvurek ruznych druhu. Chutnalo to vyborne, olizoval jsem se az za usima. Kdyz jsem zjistlil kolik je hodin, vyrazil jsem na plaz, protoze jsme byli domluveni s Michellem na druhou odpoledne. Michelle byl jiz i s bandou na molu. Hrali liny tenis a jakmile me zvetrili, zacali na me mavat. Ma molu jsem si odlozil veci a skocil do more. Nanestesti me moc nebavi jen tak se povalovat, a tak jsem pujcil slapadlo se skluzavkou a vydal se s Michellem o neco dal od brehu udelat par fotek. Slapadlo bylo fajn, ale cloveka to taky za chvili omrzi, zvlaste kdyz nemuze dal nez 300m. Asi po hodince jsme slapadlo vratili a diky konexim jsme na nej dostali dokonce i slevu. Pak jsme se vydali do sapito vedle, ktereho jsem byl vcera na divadle. Uvnitr byla vystava soch z pisku. Byly to obrazy prave z Danteho Bozske komedie. Vstup byl 2 eura a stalo to za to, mozna i za vic. Kdyz jsme si vystavu celou dvakrat prosli. Nechal jsem se uvnitr vyfotit. Kdyz jsem se nasledne videl musel jsem se smat. Hlava, dekolt, ruce a tak 10 cisel nad ponozkami bronz, zbytek jak reditel vapenky. Nenadelam nic, pomyslel jsem si, kdyz jsme vyrazili zpatky na molo. Cestou jsme se obcerstvili ledovou tristi s matou a piadinou coz je jedno z lokalnich jidel rychleho obcerstveni, stejne jako u nas pikador. Je to pita zapecena se sunkou a syrem, nakrajena na kousky a podavana s dipem. U mola jiz nikdo nebyl, tak jsme se domluvili na 8 hodinu u Michella pred domem, s tim ze pojedeme jeste s Mateem nakupovat do mistniho hypermarketu, kde ve vecernich hodinach doprodavaji grilovana kurata za 2€. Zatim jsem si sel dat sprchu a voraz na pokoj. Pri te prilezitosti jsem rozbalil mapy a zacal planovat cestu dale. Ozval se mi Peta Kohlicku. V patek v noci by mel priject do Padovy, tak jsem na toho kluka usatyho zvedavej. Mame sraz rano na hlavnim nadrazi, ale dnes se mi honi hlavou myslenka, ze ho vyzvednu hned po prijezdu a zaplujeme nekam pobliz do lesa. Az prijde spravny cas, tak se rozhodnu. Na 8 jsme nasedali do pomerne noveho wv a behem par minut jsme parkovali v mistnim obchodnim centru. Nejdriv jsme si kazdy koupili jedno kure, ja pak jeste doplnil zasoby a mohlo se ject zpet. Na kurata jsme se vrhli u Michella doma jako drava zver. Po veceri jsme sedeli pred domem a povidali s obcasnymi prichozimi, kteri v dome tez bydli. Hrali jsme na kytary a vecer utikal jako voda. Kluci se nakonec rozhodli, ze me musi stuj co stuj jeste setnamit s mistnim jemne alkoholickym napojem jmenem Spritz, ktery si italove daji stejne jako cesi pivo, kdyz prijdou vecer domu z prace. Vyrazili jsme proto do jednoho z mistnich baru. Kdezto jsem dostal sklenku s napojem oranzove barvy, ledem, olivou a pomerancem. Mok to byl lahodny, ale mel jsem ho v sobe co by dup. Pivo precijenom vydrzi o neco dele, hlavne kdyz pak covek neni zvykly piti srkat po kapkach. Po sodovce jsme se nakonec zvedli a vyrazili k domovu. Pred hotelem jsem se s Michellem a Mateem rozloucil s nabidkou, ze kdyby meli nekdy cestu pres CR, at se nevahaji ozvat. Okolo jedne hodiny rani jsem to zalomil a dadal az do rana.