Korsika GR20 2013 New!
2009-07-03 11:58:05 - Bonisiolo - Padova
Kapitanuv denik, hvezdne datum 3.7.2009. Rano jsem nemohl dospat. Citil jsem, ze pokud chci dojit do Padovy, budu muset zabrat. U hrbitova se spalo dobre, krome z dali vrnici dalnice bylo naproste ticho. V pul osme jsem vyrazil. Silnice byly plne ridicu, kteri zrovna vstali, nikdo z nich se moc neusmival a tak to na me pusobilo vselijak. Rekl jsem si, ze to zkusim spravit snidani, pobliz Zermanu. Zakousl jsem kus hoveziho, co jsem si koupil v hypermarketu v Lido di Jesolo a zajedl to oriskovou cokoladou. Me dalsi kroky smerovaly do Mogliano Veneto. Tam jsem si docepoval vodu ze zde vsudypritomnych hydrantu a nasledne i trochu zabloudil. Nacez jsem si rekl, ze to vlastne vubec nevadi a kochal se parkem, do ktereho jsem schodou nahod dorazil. Po mensi pauze jsem nasel spravnou cestu a pokracoval do Martellaga, kdezto jsem si dal obed. Ani jedna ze servirek neumela cizi jazyk, nastesti mam ruce a nohy a uz jsem pochytil i par slovicek. Dal jsem si jako obvykle aqua frizzante a menu dne. Prvni chod byly testoviny s vybornou cervnenou omackou s jemne mletym masem, sypane parmezanem, jako druhy chod jsem dostal 2 velke tenke veprove platky s opekanymi bramborami. Vari tu dobre. Po obede se slo samo. V Miranu jsem byl trochu nakoupit. Byl jsem presvedcen, ze dojdu do Padovy a chtel jsem Petu necim drobnym privitat. Koupil jsem proto sumive vino, k 16 mesicinimu syru, co jsem jiz mel v batohu. Take jsem si zakoupil oranzovy meloun. Do nejz jsem se venku s chuti pustil. Za 20 korun to byla uplna ambrozie. Budu si ho kupovat casteji. Pochod dal mi naplanovaly google mapy. Sice jsem na to parkrat doplatil, nebot informace v nich nejsou stoprocentne aktualizovane, ale vzdy se nakonec nasla nejaka cesticka, kterou jsem so dostal kam jsem potreboval. Po osme hodine jsem stal pred znackou. Padova po zhruba hodinovem klickovani mestem, pri kterem jsem mimojine poklabosil s polskym dobrodruhem jedoucim na Sicilii na kole, jsem se konecne dostal pred mistni vlakove nadrazi, kde jsem mel mit sraz s Petou. Jelikoz to ale nevypadalo, ze by autobusy student agency meli stavet prave zde, zacal jsem zhavit internet a hledat, kdeze je ta spravna zastavka. Po devate hodine jsem jiz sedel na mistnim autobusove nadrazi a cekal na bus prijizdivsi ve 2:45. Cas jsem si kratil kontaktem s domovinou pres icq. Ani jsem se nenadal a Peta jiz vystupoval z autobusu. Popili jsme vino, pojedli syr a vyrazili nadhernou nocni Padovou najit misto, kde dnes spocineme. Nakonec se nam podarilo objevit dokonaly flek u reky, za cez jsem byl nadmiru rad, neb uz jsem unavou doslova padal na hubu. Zalomili jsme to skoro v pul seste, kdyz uz svitalo. Ja v siti, Peta na zemi.
Kapitanuv denik, hvezdne datum 3.7.2009. Rano jsem nemohl dospat. Citil jsem, ze pokud chci dojit do Padovy, budu muset zabrat. U hrbitova se spalo dobre, krome z dali vrnici dalnice bylo naproste ticho. V pul osme jsem vyrazil. Silnice byly plne ridicu, kteri zrovna vstali, nikdo z nich se moc neusmival a tak to na me pusobilo vselijak. Rekl jsem si, ze to zkusim spravit snidani, pobliz Zermanu. Zakousl jsem kus hoveziho, co jsem si koupil v hypermarketu v Lido di Jesolo a zajedl to oriskovou cokoladou. Me dalsi kroky smerovaly do Mogliano Veneto. Tam jsem si docepoval vodu ze zde vsudypritomnych hydrantu a nasledne i trochu zabloudil. Nacez jsem si rekl, ze to vlastne vubec nevadi a kochal se parkem, do ktereho jsem schodou nahod dorazil. Po mensi pauze jsem nasel spravnou cestu a pokracoval do Martellaga, kdezto jsem si dal obed. Ani jedna ze servirek neumela cizi jazyk, nastesti mam ruce a nohy a uz jsem pochytil i par slovicek. Dal jsem si jako obvykle aqua frizzante a menu dne. Prvni chod byly testoviny s vybornou cervnenou omackou s jemne mletym masem, sypane parmezanem, jako druhy chod jsem dostal 2 velke tenke veprove platky s opekanymi bramborami. Vari tu dobre. Po obede se slo samo. V Miranu jsem byl trochu nakoupit. Byl jsem presvedcen, ze dojdu do Padovy a chtel jsem Petu necim drobnym privitat. Koupil jsem proto sumive vino, k 16 mesicinimu syru, co jsem jiz mel v batohu. Take jsem si zakoupil oranzovy meloun. Do nejz jsem se venku s chuti pustil. Za 20 korun to byla uplna ambrozie. Budu si ho kupovat casteji. Pochod dal mi naplanovaly google mapy. Sice jsem na to parkrat doplatil, nebot informace v nich nejsou stoprocentne aktualizovane, ale vzdy se nakonec nasla nejaka cesticka, kterou jsem so dostal kam jsem potreboval. Po osme hodine jsem stal pred znackou. Padova po zhruba hodinovem klickovani mestem, pri kterem jsem mimojine poklabosil s polskym dobrodruhem jedoucim na Sicilii na kole, jsem se konecne dostal pred mistni vlakove nadrazi, kde jsem mel mit sraz s Petou. Jelikoz to ale nevypadalo, ze by autobusy student agency meli stavet prave zde, zacal jsem zhavit internet a hledat, kdeze je ta spravna zastavka. Po devate hodine jsem jiz sedel na mistnim autobusove nadrazi a cekal na bus prijizdivsi ve 2:45. Cas jsem si kratil kontaktem s domovinou pres icq. Ani jsem se nenadal a Peta jiz vystupoval z autobusu. Popili jsme vino, pojedli syr a vyrazili nadhernou nocni Padovou najit misto, kde dnes spocineme. Nakonec se nam podarilo objevit dokonaly flek u reky, za cez jsem byl nadmiru rad, neb uz jsem unavou doslova padal na hubu. Zalomili jsme to skoro v pul seste, kdyz uz svitalo. Ja v siti, Peta na zemi.
galerie:
diskuze:
