header
úvod l Studánky - Lobendava Severní 2008 l České Budějovice - Vatikán 2009 l Praha - Prčice 2010 l Směr východ 2011 l
Korsika GR20 2013 New!

2009-07-12 23:24:53 - Montevarchi - Lucignano
Noc byla akcni. Dvakrat jsem vstaval abych opravil sit. Jsem nadmiru rad, ze jsem si sebou vzal siticko. Kdyz jsem byl mladsi nosil jsem skoro vsude KPZtku. Nyni zjistuji, ze jsem si sebou intuitivne sbalil snad vsechny veci, co by mela obsahovat. Da se rict, ze vesmes vsechno vybaveni co sebou nesu jsem jiz pouzil. Mam dobry pocit z toho, ze tu nemam nic zbytecne. Perspektivne vsechno sepisu a dam sem. Treba se to nekomu muze jednou hodit, kdyz si nebude jisty, zda ma opravdu vsechno potrebne pro preziti vice dni na cestach. Ted uz vsak zpet k tomu, co se dnes delo. Rano jsem vstaval pred osmou a zacal datlit blog. S Petou jsme se dohodli, ze se budu snazit psat vecer, protoze se rano lepe pochoduje a ztracime tim drahocenny cas. K snidani jsem pojedl zbytek salamu od Dona Maria s chlebem a zabalil. Na stezce nad nami bylo na muj vkus na nedelni rano docela rusno. Z cesty byla navic nase ubigace velmi dobre videt. Nikdo vsak nic nerikal. Myslim, ze to bylo dano tim, ze by si do terenu, ve kterem jsme spali nejspis nikdo z prochazivsich nelehl. Koprivy a akaty byly vsude okolo. Museli nas mit za blazny. Kdyz bylo sbaleno, vyskrabali jsme se na cestu a vyrazili do Montevarchi. Montevarci byla dalsi typicka vesnice okolo silnice, ve ktere ani nebylo patrne zda jsme jiz minuli centrum. Na to, ze skoncila, nas upozornila az cedule. Pred ni jsme jeste byli predjeti velmi pocetnou skupinou prevazne skutru, z nichz se na nas smali a mavali jejich ridici i spolujezdci. Byt je to jen obycejny pozdrav, cloveka to prijemne nabiji energii. Z Montevarchi jsme dosli do Bucine. Jelikoz byla nedele a zasob malo, rozhodli jsme se zajit na obed do restaurace. Ta mistni se zdala byti klidnou a prazdnou. Objednali jsme si lahev perlive vody s netypickym obsahem 0,92l a pocali listovat v menu. Jako prvni chod jsem si dal testoviny plnene ctyrmy druhy syru se syrovou omackou a aby toho nebylo malo, posypal jsem si je parmezanem, ktery tu strouhany bezne prinesou na stul, pokud si objednate jakoukoliv pastu. Peta si dal testoviny omackou z bazalky. Jako druhy chod jsem mel smazene chobotnicky a krevety a Peta salat s tunakem. Pri objednavani vrazil Peta cisnici do ruky nabijecku s baterkou do fotaku. Ja jsem si vyndal solarni panel s pripojenym mobilem a polozil ho mimo stin pergoly. Jeste nez nam zacali nosit jidlo, zacali prichazet dalsi hoste. Kdyz jsme pak dojidali, praskala jiz terasa ve svech. Vsichni navoneni a upraveni. Neni divu, ze jsem se uprostred nich cely upoceny, ulepeny, nevonavy a bez tricka necitil nejlepe. Kdyz jsme dopili treti lahev vody a pochutnali si na nasem jidle. Rozhodli jsme se platit. Chvili to teda trvalo, ale posleze jsme dostali na stul ucet. Peta se rozhodl, ze se zbavi drobnych. Mel to jen tak tak, prihodil jsem mu na dysko a nechal ho zaplatit. Cisnik se pry prekvapive z drobnych minci radoval. V Bucine jsme v parku nacepovali vodu z pitka a vyrazili mirne do kopce smerem San Pancrazio. Po ceste jsme potkali kostel, v jehoz zvonici byl na provaze ke zvonu za nohu uviznuty holub. Maval kridly, ale nemohl se dostat ven. Doufam, ze to ten chudak prezil do dalsiho zvoneni a nakonec se vyprostil. Pred odbockou na Monte San Savino jsem se jeste osvezil u hrbitova tez vybavenym pitkem, zatimco Peta fotil jesterky na strome. Cesta dale vedla vzhuru serpentinami az do San Pancrazio. Vyhled vsak nestal za to, vsude byly stromy. Na druhou stranu jsme alespon sli ve stinu. Nahore jsme si pak sedli pod dva oresaky. Trochu jsme upili vody, nechali se pozdravit od par projizdivsich a vydali se dolu. Cesta se opet vinula skrze les, ktery nakonec presel v pole, ale to uz na nas vykouknulo Monte San Savigno. Jehoz centrum bylo na vrsku. Nase kroky vsak smerovaly do Lucignana a do centra nebylo treba chodit. Petovi jiz dochazely sily a taky voda. S taktikou mind over body to nastesti zvladl i pres finalni stoupani az k Lucignanu. Tesne pod hradbami jsme uvideli prostor vyhrazeny pro obytne automobily. Rozhodli jsme se to tu pro dnes za pichnout a prohlidku centra i s nakupem nechat na zitra. Je tu k dispozici pitko a v mirnych kaskadach az k hradbam rostou olivovniky, na kterych prave visim. U pitka to sice trochu smrdi, neb hned vedle je vypousteci kanal pro karavani toalety, ale kdyz si clovek nabere vodu do flasek a odejde opodal, tak to vubec nemusi resit. Chvilku jsme povidali, udelal jsem esusovku a slo se na kute.




galerie:



diskuze:
jméno:
3+5= (ochrana proti robotům - nutno vyplnit číslo 8)
vzkaz:


2009-07-13 22:28:15 Lidumil Vsehomir
S sebou mam pouze jedny boty. Jsou to pohory od italske firmy Lowa. Typ mam doma na utence. Zatim drzi. Chodi se v nich velmi pohodlne. Kdyz jsem si je koupil, tak me prekvapilo, ze se mi v nich ani neudelaly puchyre, coz byla ma bezna zkusenost s predchozimi botami na vyslapy. Prijemny vecer .)

2009-07-13 14:10:56 Jita
Peto, vyborny napad s tim seznamem! Od te doby, co jsi vyrazil o tom dumame, co tak asi s sebou vsechno vleces. S velikym zajmem te sleduje i JUDr. Prochazka z MS, kolega tety Kvety a mimojine by ho zajimalo, kolik mas s sebou bot (a jake). Skromne si tipuju, ze jedny ale zato poradny, ale taky bych v tom mela rada jasno :-) Preju hodne elanu a sily do dalsich kilometru. Bu bu :-))

2009-07-13 10:42:47 Zbynda
Ahoj kuci, koukám, že i ta vaše cesta vede do Říma. Tak ať tam v pohodě doputujete. Zdar!




copyleft