Korsika GR20 2013 New!
2009-07-14 00:06:05 - Lucignano - Sarteano
Italska rodinka v jedinem karavanu, ktery zbyl na parkovisti az do rana, zacala vstavat okolo seste hodiny. Vse by se obeslo bez povsimnuti, kdyby sebou nemeli deti. Ty si po ranu usmyslely hulakat na cele kolo. Takovehle darecky bych si teda pral. Jiz jsem neusnul. Navic se mi opet z hamaky utrhla jedna snura, a tak jsem vylezl ven. Sundal jsem ji a rozhodl se prisit snuru tentokrate poradne. Ne s celovkou na hlave a sitim nekde ve vzduchu. Kdyz jsem zacal strachat v baglu vzbudil se i Peta. Chvili me pozoroval ze spacaku a zacal cosi chroustat. Pred opustenim odpocivadla jsem si se zadrzenym dechem dobehl nacepovat vodu a mohlo se vyrazit. Lucignano mi uchvatilo svou clenitosti. Dal by se tam stravit cely den focenim. Na cloveka doslova dychala doba davno minula. Ve spleti ulicek jsme uplne nahodou nasli i obchod. K snidani jsem si jako standardne dopral litr mleka a dalsi druh peciva, ktery jsem jeste neochutnal. Peta mel nejake rybicky a chleb. S chuti jsme se do toho pustili na lavicce u fontany v parku. Po chvilce dorazil mistni udrzbar ve zde klasicke trikole multikare pro jednoho cloveka. Nejdriv jen tak sedel uvnitr a zapalil si cigaretu. Po peti minutach vylezl ven. Pokus stahnout si tricko pres jeho velky pupek byl neuspesny, neb tricko opet vyjelo nahoru. Nakonec vzal konev na vodu a sel si ji napustit k pitku pres silnici. Pote kouric postupne velmi laxne zaleval floru okolo fontany. Byl to svym zpusobem jedinecny zazitek. Petovi by se pry takova prace libila. Kdyz jsme dobastili, vydali jsme se z parku smerem dolu na Sinalungu. Silnice se vsak po chvili zacala stacet moc na zapad. Rozhodl jsem se proto zeptat jedne asmaticke starenky pracujici na zahradce. I presto, ze prisla jeste jedna pani a zacala mavat rukama, jsem moc nepochopil kudy mame jit, a tak dnes zacal gpskovy den. Diky gpsce jsme se nakonec vymotali ze spleti silnicek okolo Lucignany a ve finale dorazili do Sinalungy, abychom se opet mohli ztratit. Pro stabilizaci nalady zakoupil v mistnim obchode Peta meloun. Ten jsme spucovali ve stinu stomu farni zahrady opodal. Gpska nas opet nasla a ukazala nam cestu. Pokracovali jsme do Torrita di Siena. Tam jsme se na chvilku zastavili u jednoho z mistnich kosteliku a obcerstvili se pitivem. Pri obhlidce kostela jsem narazil na fikovnik. Mel par zralych fiku, a tak jsem hned jeden zobnul. Ty cerstve mi chutnaji mnohem vic nez ty susene. Z Torrity jsme zamirili do Montepulciana. Cestou jsme potkali prazskeho golfa. Hned jsem na nej vystrcil ... batoh s vlajkou. Mavali jakozto i spousty italskych ridicu, ktere kazdy den potkavame. Cesta byla celkem do kopce. Byli jsme radi kdyz jsme se nakonec nahoru vyskrabali. Montepulciano pretekalo turisty. Koukali na me trochu divne, kdyz jsem si u pitka napoustel flasky a posleze se trochu oplachnul. Peta je dorazil, kdyz si po mne zacal prepirat obleceni. Jsou to plantaznici pomyslel jsem si. V parku nas asi petkrat pozdravil jeden usmivajici se dedecek. Byl uz asi trochu senilni, ale usmival se velmi uprimne. Neco malo jsem posvacil a slo se dale. Chianciano terme bylo asi 6 km vzdalene lazenske letovisko plne duchodcu, kteri na nas vsichni koukali jak na prizrak. Nesli jsme se zlehka a vznesene, a uzivali si jak nas vsichni propichuji ocima. Potkali jsme tam tez jednu jeptisku. Chtela nam nabidnout nejake jidlo, ale s vidinou zdrzeni jsem ji podekoval a ukazal na batoh, s tim ze manchare z batohu. Cas se jiz nachyloval a kazda chvilka byla k dobru. Po ceste do Sarteana vedle nas zastavila dle znacky velmi sympaticka mlada slecna z Nemecka. Zeptala se anglicky zda bychom nechteli popovezt. Znacku jsem zprvu nevidel a jak uz jsem z te Italie zmaten, byla prvni otazka zda mluvi anglicky. Odpovedela ze ano a znovu se zeptala. Az v te chvili jsme prepnul do aj a porozumnel. Teda reknu vam, ze kdybych si na zacatku cesty neslibil, ze pujdu jen pesky, klidne bych se tou prijemnou slecnou nechal popovezt. Bohuzel. Podekoval jsem a rekl, ze svezt neportebujeme. Tesne pred Sarteanem zacal mobil signalizovat, ze je cas najit si misto na spani. Mam ho cely den napichnuty na solarni clanek, coz mi pohodlne vystaci na napsani blogu a chvilku brouzdani po netu. Kazdopadne, kdyz se zacne stmivat, mobil neustale pipa, jako kdybych ho opakovane pripojoval a odpojoval z nabijecky. Pri signalizaci byl po nasi pravici zrovna prijemny lesik. Stacila minutka a uz jsme byli v nem. Po vybaleni a esusovce jsme zacali pozorovat, ze les celkem zije. Byli jsme navic upozorneni, ze zde v Toskansku je celkem dost divokych prasat. Tak jen doufam, ze s nimy nejak vyjdeme. Spim na zemi, bylo by to tudiz vhodne. Dobrou noc
Italska rodinka v jedinem karavanu, ktery zbyl na parkovisti az do rana, zacala vstavat okolo seste hodiny. Vse by se obeslo bez povsimnuti, kdyby sebou nemeli deti. Ty si po ranu usmyslely hulakat na cele kolo. Takovehle darecky bych si teda pral. Jiz jsem neusnul. Navic se mi opet z hamaky utrhla jedna snura, a tak jsem vylezl ven. Sundal jsem ji a rozhodl se prisit snuru tentokrate poradne. Ne s celovkou na hlave a sitim nekde ve vzduchu. Kdyz jsem zacal strachat v baglu vzbudil se i Peta. Chvili me pozoroval ze spacaku a zacal cosi chroustat. Pred opustenim odpocivadla jsem si se zadrzenym dechem dobehl nacepovat vodu a mohlo se vyrazit. Lucignano mi uchvatilo svou clenitosti. Dal by se tam stravit cely den focenim. Na cloveka doslova dychala doba davno minula. Ve spleti ulicek jsme uplne nahodou nasli i obchod. K snidani jsem si jako standardne dopral litr mleka a dalsi druh peciva, ktery jsem jeste neochutnal. Peta mel nejake rybicky a chleb. S chuti jsme se do toho pustili na lavicce u fontany v parku. Po chvilce dorazil mistni udrzbar ve zde klasicke trikole multikare pro jednoho cloveka. Nejdriv jen tak sedel uvnitr a zapalil si cigaretu. Po peti minutach vylezl ven. Pokus stahnout si tricko pres jeho velky pupek byl neuspesny, neb tricko opet vyjelo nahoru. Nakonec vzal konev na vodu a sel si ji napustit k pitku pres silnici. Pote kouric postupne velmi laxne zaleval floru okolo fontany. Byl to svym zpusobem jedinecny zazitek. Petovi by se pry takova prace libila. Kdyz jsme dobastili, vydali jsme se z parku smerem dolu na Sinalungu. Silnice se vsak po chvili zacala stacet moc na zapad. Rozhodl jsem se proto zeptat jedne asmaticke starenky pracujici na zahradce. I presto, ze prisla jeste jedna pani a zacala mavat rukama, jsem moc nepochopil kudy mame jit, a tak dnes zacal gpskovy den. Diky gpsce jsme se nakonec vymotali ze spleti silnicek okolo Lucignany a ve finale dorazili do Sinalungy, abychom se opet mohli ztratit. Pro stabilizaci nalady zakoupil v mistnim obchode Peta meloun. Ten jsme spucovali ve stinu stomu farni zahrady opodal. Gpska nas opet nasla a ukazala nam cestu. Pokracovali jsme do Torrita di Siena. Tam jsme se na chvilku zastavili u jednoho z mistnich kosteliku a obcerstvili se pitivem. Pri obhlidce kostela jsem narazil na fikovnik. Mel par zralych fiku, a tak jsem hned jeden zobnul. Ty cerstve mi chutnaji mnohem vic nez ty susene. Z Torrity jsme zamirili do Montepulciana. Cestou jsme potkali prazskeho golfa. Hned jsem na nej vystrcil ... batoh s vlajkou. Mavali jakozto i spousty italskych ridicu, ktere kazdy den potkavame. Cesta byla celkem do kopce. Byli jsme radi kdyz jsme se nakonec nahoru vyskrabali. Montepulciano pretekalo turisty. Koukali na me trochu divne, kdyz jsem si u pitka napoustel flasky a posleze se trochu oplachnul. Peta je dorazil, kdyz si po mne zacal prepirat obleceni. Jsou to plantaznici pomyslel jsem si. V parku nas asi petkrat pozdravil jeden usmivajici se dedecek. Byl uz asi trochu senilni, ale usmival se velmi uprimne. Neco malo jsem posvacil a slo se dale. Chianciano terme bylo asi 6 km vzdalene lazenske letovisko plne duchodcu, kteri na nas vsichni koukali jak na prizrak. Nesli jsme se zlehka a vznesene, a uzivali si jak nas vsichni propichuji ocima. Potkali jsme tam tez jednu jeptisku. Chtela nam nabidnout nejake jidlo, ale s vidinou zdrzeni jsem ji podekoval a ukazal na batoh, s tim ze manchare z batohu. Cas se jiz nachyloval a kazda chvilka byla k dobru. Po ceste do Sarteana vedle nas zastavila dle znacky velmi sympaticka mlada slecna z Nemecka. Zeptala se anglicky zda bychom nechteli popovezt. Znacku jsem zprvu nevidel a jak uz jsem z te Italie zmaten, byla prvni otazka zda mluvi anglicky. Odpovedela ze ano a znovu se zeptala. Az v te chvili jsme prepnul do aj a porozumnel. Teda reknu vam, ze kdybych si na zacatku cesty neslibil, ze pujdu jen pesky, klidne bych se tou prijemnou slecnou nechal popovezt. Bohuzel. Podekoval jsem a rekl, ze svezt neportebujeme. Tesne pred Sarteanem zacal mobil signalizovat, ze je cas najit si misto na spani. Mam ho cely den napichnuty na solarni clanek, coz mi pohodlne vystaci na napsani blogu a chvilku brouzdani po netu. Kazdopadne, kdyz se zacne stmivat, mobil neustale pipa, jako kdybych ho opakovane pripojoval a odpojoval z nabijecky. Pri signalizaci byl po nasi pravici zrovna prijemny lesik. Stacila minutka a uz jsme byli v nem. Po vybaleni a esusovce jsme zacali pozorovat, ze les celkem zije. Byli jsme navic upozorneni, ze zde v Toskansku je celkem dost divokych prasat. Tak jen doufam, ze s nimy nejak vyjdeme. Spim na zemi, bylo by to tudiz vhodne. Dobrou noc
galerie:
diskuze:
2009-07-14 16:40:09 jenda
Tak nevim na co se každé ráno těšim víc - jestli na kávičku nebo na tenhle cestopisný zážitků plný blog. Asi na oboje najednou. Už jsem uvažoval, že začnu shánět sponzory, abys takhle mohl cestovat pořád a zpříjemňovat nám nudný život :) P.S.: Anežka tě pozdravuje až z Tanzánie z Dar es Salam :)
2009-07-14 12:05:07 msx
dekuji za praani z takovee daaalky! koukam ze skoro finishujete tak uzivejte bezbrehee volnosti dokud to jde protoze pak tu cekam jen ja s chlebem soli a rumem a pot a karabaac za rohem_ pozdravujte popiika a mejte se i nadaale na sve ceste bozihoodove jako doposud!
