2009-07-16 12:00:51 - Aquapendente - Bolsena
Jelikoz jsem vedel co me dnes ceka, nemohl jsem ani dospat. Jakmile zazvonil budik, vyskocil jsem ven ze site a zacal balit. Byli jsme zabaleni tak rychle jako nikdy. Skrze ostruziny jsme se prodrali na cestu a dali se do pochodu. Okolo nas se tahly lany slunecnic a kapajicich masivnich hydrantu pripravenych na pripojeni zavlazovacich zarizeni, jez je tu na polich bezpocet. Na silnici byl cily ruch, auta jezdila sem a tam. Neni se co divit, jsme jiz na jednom z hlavnich tahu do Rima. V dali se nam po 40 minutach ukazala cedule mesta San Lorenzo nuovo. U fotbaloveho hriste silnicari zrovna sekali travu strunovymi sekackami. Jakmile nas zaznamenali, prestali sect, aby nevirili prach. Prosli jsme s usmevem a podekovanim. V San Lorenzo Nouvo jsme se nikterak nezdrzeli. Naskytl se nam vsak nadherny pohled na Bolsenske Jezero, ktere ma na delku dobrych 15km a sirku zhruba 10. Je napajeno podzemnimi prameny a voda v nem je precista. Nasim dnesnim cilem byla dalsich 11 kilometru vzdalena Bolsena. Konkretne pak katedrala Sv. Kristyny. Nez jsem se vydal na cestu kontaktoval me Milos, ktery se o me doslechl od meho spoluzaka Martina, s nabidkou ze se zde za nim muzeme zastavit. Milos je reholnik a prave ted travi svuj cas v Bolsene. Trochu kuriozni je, ze se s Martinem zna pres sitovou 3d strilecku Counter Strike. Pri prichodu do Bolseny jsme se jedne postarsi pani doptali na katedralu. Milos mel pracovat v obchudku, ktery jsem ale nikde nenasel. Vesel jsem tudiz do sakristie a pokusil se navazat kontakt s knezem. Ten mi vsak ani v jednom jazyce nerozumnel, a tak mi naznacil at chvili pockam. Behem minutky stal ve dverich i s Milosem. Potrasli jsme si s Milosem pravici a on nas zavedl do prostor pro hosty. Vysli jsme az na strechu s velkou terasou, ze ktere je nadherny vyhled na jezero. Z ni vedou dvere do podkrovnich prostor, kde jsou 3 pokoje a koupelna, kam smerovali prvni kroky. Milos nas zanechal svemu osudu s tim, ze kdybychom neco potrebovali, tak ho najdeme v kostele. V koupelne jsem ze sebe udelal trochu vic cloveka a prepral si obleceni. V plazovem jsme po rozveseni mokrych veci vyrazili do mesta na obed. Prvne jsme vsak museli najit bankomat, ktery se v uzkych krivolakych ulickach vetsinou nehleda moc dobre. Ja jsem si vesele datlil na icq a nasledoval Petu, ktery mel oci na stopkach a hledal za nas oba. Bankomat jsme po chvilce opravdu nasli a sedli do restaurace hned vedle na obed. Servirka, co po chvili vysla, nam vsak oznamila, ze se nevari. Vydali jsme se proto o dum dal a zakotvili v jedne z restauraci blize centru. Obed byl vynikajici. Mel jsem tagliatelli s houbami a pstruha. Peta si dal pizzu s feferonkami, o ktere zkonstatoval, ze mel jiz lepsi. Po obede jsme se vydali k jezeru na koupacku. U jezera jsem se konecne rozhoupal a koupil si zmrzlinu. Byla vytecna, skoro jako v cukrarne v CB naproti konzervatori. Za lizani zmrzliny jsme pochodovali na plaz. Muzu rict, ze voda zde je mnohem cistejsi nez more v Lido di Jesolo. Koupani bylo prinejmensim obcerstvujici. Pred patou jsme vyrazili zpet. Nakoupili jsme nejaky proviant a vino, ktere jsme se rozhodli vecer popit na terase, kam jsme pri te prilezitosti pozvali Milose. Po sprse jsme sli na prohlidku katakomb. Milos nam dal do ruky pruvodni papir v cestine a mohlo se vyrazit. Zacal legendou o Sv. Krystine, ktera zde byla jako jedenactileta umucena za svou viru. Podle toho co povidal, tak toho muceni vydrzela veru hodne a dely se pritom fyzikalne nevysvetlitelne veci. Nakonec, kdyz ji neslo utopit ani upalit, tak ji zabily obycejne sipy. Po prohlednuti jejiho sarkofagu, ve kterem byla dira od jakychsi Francouzu, kteri vetsinu ostatku ukradli, jsme se sli podivat do relativne malych katakomb. Vetsina hrobu byla jiz prazdna, ale naslo se i par jeste neotevrenych. Posledni mistnosti katakomb byla jeskyne s pozustatky plastik z puvodniho chramu boha Apolona a vystavou nekolika nahrobnich kamenu s latinskymi napisy patricich bohatsim mestanum, kteri si mohli takovy nahrobek dovolit. Po prohlidce katakomb jsme si zasli na msi. Kostelem jsme se pak propletli pres faru az na strechu. Milos nam prinesl meloun, fiky a sunku do nichz jsme se s chuti pustili. Pak jsem venku nachystal male pohosteni na vecer. S Milosem jsme povidali snad do pul druhe. Libila se mi historka o mistnim vyhlasenem vine est! est!! est!!! ... snad to rikam spravne. Kdysi se pry jeden biskup vydal na koncil do Vatikanu. Pred sebou poslal sveho sluzebnika, aby v hospodach, kde maji dobre vino, napsal na dvere est (latinsky je - byt). V te zdejsi mu vino zachutnalo natolik, ze na dvere napsal est hned trikrat. Biskup se zde pote upil k smrti a na koncil nedorazil. Od te doby mu zde pry kazdy rok vyleji na hrob demizon toho dobreho vina. S Milosem jsme taktez resili cestu do Rima. Po zjisteni, ze autobus domu nam jede az ve stredu, jsme se rozhodli jeste jeden den setrvat v Bolsene, takze bude valendo. To same pak bude v Rime, kamzto prijdeme s nejvetsi pravdepodobnosti v pondeli. Je v nem vsak tolik pamatek, ze nam cas stejne asi stacit nebude. Po druznem rozhovoru jsme poklidili terasu a nakonec sli spat.