header
úvod l Studánky - Lobendava Severní 2008 l České Budějovice - Vatikán 2009 l Praha - Prčice 2010 l Směr východ 2011 l
Korsika GR20 2013 New!

2009-07-19 22:57:29 - Lago di Bracciano - Rimska periferie
Na vonave louce se spalo samo. Rano jsem se vzbudil trochu drive a dopsal blog. Slunicko se zatim prehouplo pres stromy a jeho paprsky jely po louce az k nasemu lezeni. Nijak extra jsme nechvatali, a tak jsme si uzivali slunecni lazne, ve ktere nam prosychaly spacaky svlazene ranni rosou. Po osme hodine jsme se vysoukali ze spacaku a posnidali. Do Rima nam zbyvalo okolo 35km. Nocleh v hotelu mame vsak az od pondeli. Dnes jsme se tudiz dohodli, ze se pokusime prespat na rimske periferii. Po snidani jsme se sbalili a vyrazili podel jezera do Anguillary. Okolo jezera jezdily desitky cyklistu na zavodkach. Kazdou chvili nekdo z nich zamaval ci pozdravil. V Anguillare jsme pres nas udiv nasli otevreny supermarket. Peta sel nakoupit tekutiny, ja jsem hlidal batohy venku sedic na zidce, pozorujic prochazivsi lidi okolo. Clovek s batohem, ne-li dokonce s hulkami pritahuje zraky mistnich jak magnet. Kdyz se na me obcas delsi dobu kouka skupinka lidi, udelam si z rukou dalekohled a zacnu se skrz nej koukat na ne. Efekt je vetsinou ten, ze prestanou koukat tak na 5 sekund a delaji, jakoby nic a pak zacnou koukat znova. Myslim, ze to ale neni mineno nijak spatne, zkratka tu holt na pesi nejsou tolik zvykli. Asi pet kilometru za nasi posledni zastavkou v supermarketu. Jsme mijeli dlouhou kamenou zed, za kterou bylo velke mnozstvi obrich anten nejruznejsich podob. Vzpomnel jsem si na putak kdy jsem predposledni den potkal neco podobneho. Kilometry utikaly jeden za druhym a za kazdym kopeckem jsme cekali Rim a ono stale nic. Po ceste jsme vsak potkali zajimaveho poutnika. Oproti nemu jsem se citil tak trochu jako turista, ackoliv v nohach nemel rozhodne tolik kilometru, nebot byl zdejsi. Byl zarostly a celkem spinavy. Za sebou tahnul vozicek na dvou kolech. Ten byl s nejvetsi pravdepodovnosti vlastni vyroby, protoze mel i dalsi kolecka a byl svym zpusobem dost vychytany. Rozhodne to ale nevypadalo, ze by na vozicku vezl nejake extra vybaveni jako neseme v batohu. Mel spacak, kanystr s vodou a par poloprazdnych prepravek. Zacal jsem premyslet, jakou nejcenejsi vec s sebou asi ma. Pak mi to doslo. Nejcenejsi vec, kterou ma s sebou stejne jako ja, je jeho vlastni zivot. Nic cenejsiho ani jeden z nas nenese. Hned jsem priskocil k Petovi a zeptal se ho, jakou ma s sebou nejcenejsi vec. Peta ma pry fotak. S poutnikem jsem se snazil navazat kontakt, ale mluvil jen italsky, takze jsem z nej vyloudil pouze to, ze je poutnik. Po ceste se toho jinak uz moc nedelo. Posvacili jsme u kostelika kousek pred Rimem a vyrazili trochu bloudice dal. Pri dalsi pauze objevil Peta u silnice dub korkovy, mel z nej sice radost, ale bohuzel si ho doma nezasadi, nebot nenasel zadna seminka. Ja jsem objevil jakousi odhozenou detskou motorku, tak jsem na ni chvili dracil. Pote jsme sli cestou necestou, narazivsi opet na znaceni via Francigena. Utvrdilo nas to v tom, ze jdeme spravne. Definitivne nam to potvrdil prechod dalnicniho okruhu vedouciho okolo Rima. Bylo sice brzo a klidne jsme mohli dojit do Vatikanu uz dnes, plan vsak znel jinak. Zacali jsme tudiz bloudit po periferii a hledat vhodne misto, kde bychom vecer mohli slozit hlavu. Google mapy ukazovaly prijemne lesiky nalevo od silnice. Ty vsak byly vsechny kryty zastavbou a neslo se k nim vubec dosat. Na to jsme posleze rezignovali a vydali se blize centru s tim, ze nam treba nahoda nakonec zavane neco do cesty. Potkavali jsme neuveritelne mnozstvi neustale tekoucich pitek a to skoro vsude. Kameny, na ktere z nich prystila voda, byly tvarovany a zbarveny. Nezbyvalo nez zkonstatovat, ze jsou zde jiz asi veky. Pitka mely tez jednu specifickou vychytavku. Na trubce, ze ktere tekla voda smerem k zemi byla na horni strane vyvrtana mala dirka. Kdyz se pak prstem ucpal spodek trubky, mohli jste se nadherne napit ze shora. Nasi pout jsme pro dnes zakoncili na poli pred nemocnici. Do vecera jsme jen tak lelkovali a cekali az se setmi. Po setmeni jsme se nenapadne presunuli do jednohou koutu pole, kam rano bude beztak videt. Takze nas ceka brzky budicek. Stipou me tu komari, jak porad svitim mobilem, tak pro dnes koncim, at me uplne nevysajou. Dobrou




galerie:



diskuze:
jméno:
3+5= (ochrana proti robotům - nutno vyplnit číslo 8)
vzkaz:





copyleft