Korsika GR20 2013 New!
2009-06-19 00:47:31 - St. Pankrac - Windischgarsten
Trosku se zpozdenim, ale prece. Je to sice uz predevcirem a vzpominky se trochu nori do sera. Presto snad neco vysatram. Rano jsem vstaval z vlastni iniciativy pred pul osmou, abych se tam nevyvaloval po zemi az si zacnou lide z kempu chodit pro cerstve pecivo, ktere Thomas upekl. Venku byla mlha a vypadalo to, ze se i pres povzbudivou predpoved pocasi nezlepsi. Vitr nastesti behem hodinky mraky rozehnal a na obloze se rozlilo nadherne azuro, do ktereho se tycily skalnate stity velikanu obklopujicich kemp. Ac jsem byl po vcerejsim posedavani do noci trosku presly, po snidani jsem jiz byl ready to go. Presto jsem jeste vytahl ven na slunicko veci, co jsem vcera prepral, aby trochu doschly. Zahy se objevil Didi pln energie, dali jsme si spolu zeleny caj a ja se rozhodl vyrazit. Chtel jsem Didimu dat neco za nocleh, ale rezolutne odmitnul, rekl ze by byl rad, kdybych se s kamarady perspektivne zajel podivat. Opacil jsem mu tedy, ze v srpnu uvidim. Pote jsem bagl ovesil nedoschnutymi ponozkami a vystrelil jak sipka do 15km vzdaleneho Windischgarstenu. Slunicko prazilo a taxem si na hlavu narazil pivni capku co jsem dostal par dni zpatky. Cesta se motala prusmyky, ve kterych zurcely alpske bystriny. Nemalokrate jsem narazil na pramen vyverajici ze skaly a nevahal jsem se obcerstvit. Fotak samozrejme behem cesty jel na plne obratky. Do Windischgarstenu jsem dorazil po 12 hodine. Nanestesti jsem zjistil, ze ve stredu maji obchody, kde se prodavaly mobily otevreno jen dopoledne. Trochu me to vyvedlo z miry. Tak jsem se nejspis na truc ubytoval v mistnim Kemmetmuller gasthofu za cenu, kterou tady radsi ani nebudu psat a rozhodl se vyckat do druheho dne, ackoliv jsem mohl jeste bez problemu pokracovat v ceste. Odpoledne jsem travil couranim po okoli a posedavanim na hotelove zahradce, kdezto jsem si dal k veceri jakesi honosne zvouci jidlo, ze ktereho se nakonec vyklubala sumavska basta. Cisnik Frankie lital okolo jak camrda, a kdyz se mi ho konecne podarilo odchytit, abych zaplatil, doporucil mi mistni hospudku Charly's pub. Kvuli nedostatku socializace, jsem se tam rozhodl vyrazit a cekat zazrak. Nebudete tomu verit, ale jakmile jsem prisel uslysel jsem cestinu. Juchu cechaci pomyslel jsem si v duchu a hned jsem se jal zapojit se do konverzace. Byla to vlastne cetna rodina na navsteve za parem, ktery v hospudce pracuje. Nejvic mi utkveli v hlave manzele Petr a Jana, bydlici kousek od Noveho mesta na Morave. Az budu u Jiriho na chate, tak je dozajista navstivim. Velmi prijemne se mi s nimi povidalo. Pote si k nam prisednul sef pubu Karl s manzelkou, s nimz jsem si take velmi dobre notoval. Cas bezel, nakonec jsme se vsichni rozhodli odebrat do svych kutlochu a jit spat ... zaplat panbuh za to!
Trosku se zpozdenim, ale prece. Je to sice uz predevcirem a vzpominky se trochu nori do sera. Presto snad neco vysatram. Rano jsem vstaval z vlastni iniciativy pred pul osmou, abych se tam nevyvaloval po zemi az si zacnou lide z kempu chodit pro cerstve pecivo, ktere Thomas upekl. Venku byla mlha a vypadalo to, ze se i pres povzbudivou predpoved pocasi nezlepsi. Vitr nastesti behem hodinky mraky rozehnal a na obloze se rozlilo nadherne azuro, do ktereho se tycily skalnate stity velikanu obklopujicich kemp. Ac jsem byl po vcerejsim posedavani do noci trosku presly, po snidani jsem jiz byl ready to go. Presto jsem jeste vytahl ven na slunicko veci, co jsem vcera prepral, aby trochu doschly. Zahy se objevil Didi pln energie, dali jsme si spolu zeleny caj a ja se rozhodl vyrazit. Chtel jsem Didimu dat neco za nocleh, ale rezolutne odmitnul, rekl ze by byl rad, kdybych se s kamarady perspektivne zajel podivat. Opacil jsem mu tedy, ze v srpnu uvidim. Pote jsem bagl ovesil nedoschnutymi ponozkami a vystrelil jak sipka do 15km vzdaleneho Windischgarstenu. Slunicko prazilo a taxem si na hlavu narazil pivni capku co jsem dostal par dni zpatky. Cesta se motala prusmyky, ve kterych zurcely alpske bystriny. Nemalokrate jsem narazil na pramen vyverajici ze skaly a nevahal jsem se obcerstvit. Fotak samozrejme behem cesty jel na plne obratky. Do Windischgarstenu jsem dorazil po 12 hodine. Nanestesti jsem zjistil, ze ve stredu maji obchody, kde se prodavaly mobily otevreno jen dopoledne. Trochu me to vyvedlo z miry. Tak jsem se nejspis na truc ubytoval v mistnim Kemmetmuller gasthofu za cenu, kterou tady radsi ani nebudu psat a rozhodl se vyckat do druheho dne, ackoliv jsem mohl jeste bez problemu pokracovat v ceste. Odpoledne jsem travil couranim po okoli a posedavanim na hotelove zahradce, kdezto jsem si dal k veceri jakesi honosne zvouci jidlo, ze ktereho se nakonec vyklubala sumavska basta. Cisnik Frankie lital okolo jak camrda, a kdyz se mi ho konecne podarilo odchytit, abych zaplatil, doporucil mi mistni hospudku Charly's pub. Kvuli nedostatku socializace, jsem se tam rozhodl vyrazit a cekat zazrak. Nebudete tomu verit, ale jakmile jsem prisel uslysel jsem cestinu. Juchu cechaci pomyslel jsem si v duchu a hned jsem se jal zapojit se do konverzace. Byla to vlastne cetna rodina na navsteve za parem, ktery v hospudce pracuje. Nejvic mi utkveli v hlave manzele Petr a Jana, bydlici kousek od Noveho mesta na Morave. Az budu u Jiriho na chate, tak je dozajista navstivim. Velmi prijemne se mi s nimi povidalo. Pote si k nam prisednul sef pubu Karl s manzelkou, s nimz jsem si take velmi dobre notoval. Cas bezel, nakonec jsme se vsichni rozhodli odebrat do svych kutlochu a jit spat ... zaplat panbuh za to!
galerie:
diskuze:
