2009-06-19 03:10:09 - Windischgarsten - Irdning
Vemte si kus obinadla. Jeden konec si podrzte pod bradou a pocnete obvazovat pres temeno hlavy. Az si totiz prectete, jak se dnes vse vyvrbilo, tak vam dozajista upadne celist a ja vas nechci mit na svedomi. Jeste ted tomu nemuzu uverit, ale po poradku. Rano jsem nejakym zahadnym zpusobem nemohl dospat. Jakmile padla otviraci hodina okolnich obchodu, vyrazil jsem nakupovat. Hned zprvu jsem zjistil nemilou skutecnost. Mobil, ktery ma stejny typ baterie jako moje e61 nemeli ani v jednom z obchodu, coz me teda rozhodne nepotesilo. Nedalo se svitit, a tak jsem nakup telefonu odlozil do Liezenu, kam jsem mel dnes v planu dojit, a ktery se tvari jako nejvetsi mesto v okoli. Pak jsem se rozhodl navstivit sportovni potreby. Koupil jsem si hulky na nordic walking a novou cepici, protoze ta reklamni pousti barvu. Coz jsem zjistil, az potom co jsem se s modrou hlavou promenadoval 2 hodiny po Windischgarstenu. U hulek jsem trochu vahal. Vzdy mi prislo spis komicke, kdyz jsem videl lidi, jak s nimi pochoduji. V duchu jsem si myslel, neco ve smyslu "kdes nechal lyze ty joudo". Po dnesku na ne ovsem nedam dopustit. Velmi ulevi noham a da se s nimy vyborne mecovat. V obchode me ovsem dorazila nefunkcnost platby mou kartou. Z cehoz me zamrazilo v zadech a cestou na hotel pres pekarnu, se mi v hlave honily chmurne myslenky, jak to ted bude dal. Po prichodu na hotel se podavala snidane formou svedskych stolu. Byl bych nejradsi ochutnal vsechno, ale stoly byly tak rozmanite, ze by se to do me neveslo. Kdyz jsem se sbalil, vyrazil jsem na recepci s tim, ze dam kreditce dalsi sanci. Nejradsi bych byval dal recepcni pusu, kdyz mi rekla, ze platba funguje. Natotata jsem vybehnul z hotelu a namiril si to do Spitalu a. Pyhm. Bylo nadherne a ja se tesil na dalsi dobrodruzstvi. Prvni vec co me cekala za Windischgarsten byl krpal nahoru. S holemi jsem ho za mirneho funeni vyskakal jak kamzik. Za kopeckem byla ohrada bykem, skrze kterou vedla cesta. Pri pruchodu, se ke me zacal byk zezadu neprijemne blizit. Zrychlil jsem krok. Ke konci ohrady mi uz div nefunel na paty. Vyskocil jsem ven a zahy zjistil, ze jedna z gumovych spicek mych novyc holi uvizla v bahne v ohrade. Radeji jsem nad ni mavnul rukou a pokracoval v ceste. Ve Spitalu jsem po drobne komunikaci s domorodci vrazil tesne pred dvanactou do sportovnich potreb pro kyzenou gumovou spicku. Nanestesti spicky byly teprve na ceste a tak mi pani prodavacka doporucila, at si dojdu vedle do gasthausu na obed, ze ho pry vlastni mlada slecna z Ceskych Budejovic. Slecna byla velmi prijemna a predevsim prekvapena, kdyz jsem na ni vybafnul "vy mluvite cesky, ze?". Dal jsem si denni menu a pivsona. Kdyz mi pani ze sportu od vedle prinesla spicku, zaplatil jsem a zacal stoupat do prusmyku Pyhm. Silnice byla neuprosne tvrda a pekne z ni bolely chodidla. Po 4 hodine chuze jsem konecne dorazil do Liezenu. Dle instrukci jsem zacal hledat Arkadu, coz je zrejme nejaky obchodak. Vedle nej jsem nakonec nasel vytouzeny obchod s mobily. Ale ouha. Telefon, ktery jsem potreboval ja, nemeli. Pan prodavac byl ovsem kadr a vytahnul nabijecku, do ktere se da ta ma silena baterka vrazit. Coz je supr, hlavne v ramci vydaju. Nadsen dobrym kaufem jsem si koupil vodu s bublinkami a crcal ji s motorkari a Turkynemi na lavicce na benzine. V Liezenu jsem se rozhodnul, ze se pokusim vecpat na faru do Aigenu. Pochodovalo a grusgotovalo se z vesela jako obvykle, ackoliv mi prislo, ze ve vetsich mestech se tu lide zase tak casto nezdravi. Krajina byla koncipovana jako obrovska placata plosina plna luk a seniku oramovana k nebi se tycicimi horami. K memu zdeseni jsem po prichodu do Aigenu zjistil, ze tam zadna fara neni a nejblizsi je az ve 4km vzdalem Irdningu. Z poslednich sil jsem se vydal na cestu. Fara v Irdningu byla sice obrovska, ale po vstupu dovnitr jsem nikoho nenasel. Z prvniho patra se ozyval sborovy zpev a jelikoz jsem se nemohl nikam dotlouct ani dozvonit, vydal jsem se tam. Objevil jsem sbor asi 30 lidi, nadherne pejicich ve velkem sale. Vsichni na me koukali jako na zjeveni. Pozdravil jsem a v anglictine popsal stav veci, s tim ze rad pockam az zkousku ukonci. Pani sbormistrine me vrele privitala a pri zmince, ze jsem taky neco podobneho zkousel, jsem mel noty v ruce. Bohuzel slova byla nemecky a ja si vyslovnosti jeste nejsem tolik jisty v kramflecich. Takze jsem po chvilce noty odlozil. Presto to byl vyjimecny zazitek. Kdyz zkouska skoncila byl jsem zatazen do lokalniho baru se zdravym jadrem sboru. Stale mi vsak nebylo jasne jak to teda nakonec bude s mym ubytovanim, ale tvarilo se to, ze to nejak dopadne. Celou cestu do baru, a pak ponejvice i na miste, se mnou ve slusne kvalitne klabosil Rudi. Mistni Pan doktor. Nakonec za me jeste zaplatil utratu a probehla vymena kontaktu. Snazil jsem se ovsem komunikovat se vsemi, nalada byla vrela a otevrena. Kdyz mi to nakonec nedalo, nadhodil jsem, jak to bude se spanim. Pani sbormistryne Reinhilde, maminka od sesti deti, se na me podivala a rekla, vse je vyresene. Kdyz se vse rozprchlo, sli jsme k Reinhilde domu, byli asi 300m od fary. Mam svuj vlastni pokoj se socialem. Byl jsem dokonce i na netu a bylo mi nabidnuto, ze se mohu zdrzet i dele. Jestli existuji andele, tak jsem prave na jednoho narazil. Dobrou noc.
Zkouska sboru v Irdningu