2009-06-22 22:06:50 - Mauterndorf - Trebesing
Probuzeni slunickem je to nejkrasnejsi, co se vam muze v prirode prihodit. Cloveku se hned vstava lepe a s vetsi chuti. Pres noc jsem jak je vidmo neumrzl. Naopak jsem si behem noci svlekal vrstvy, ktere jsem na sebe vecer nabalil. Jen ted nevim zda jsem podcenil spacak, nebo precenil pocasi. V noci jsem vlastne musel jeste prevazat sit, protoze jsem neustale sjizdel na jednu stranu, takze priste vazu podle vodovahy. Jak uz jsem rekl, den zacal slibne. Z Mauterndorfu to bylo asi 10km do St. Michael, po ceste jsem se nasnidal na odpocivadle s prijemnym vyhledem do udoli plneho malych drevenych budek, kam sedlaci davaji seno, nebo tam garazuji zemedelskou techniku. V St. Michael jsem byl nakupovat. Koupil jsem si speck, syry, krajeny chleb a na radu Janicky i nejaky ten sumivy vitamin, protoze tahat sebou ovoce ci zeleninu je nad me sily. Hned venku jsem nahazel sumaky do jedne z flasek a mohlo se jit. Cesta dal se ubirala pres Katschberg lezici ve vysce pres 1600mnm kam jsem se skrabal z 1100. Rozdil oproti vcerejsku byl ze toto stoupani bylo nahusteno do 5km. Dusi jsem nevypustil, ale myslel jsem, ze mi upadnou nohy. Nahore fucel studeny vitr a bylo celkem sychravo, proto jsem se nezdrzel ani chvilku a rovnou pokracoval dolu. Cesta z kopce je na klouby horsi nez ta nahoru, a tak jsem cas od casu zastavil, kdyz byla silnice rozsirena o miniodpocivadlo a dal si chvilku pauzu. Na jedne z mych zastavek, ke me prijel bily dvojkovy golf. Po zkusenosti ze vcera jsem si pomyslel, ze prijel opet nejaky rakusan, kteremu nedela problemy vycurat se 5 metru ode me. Opak byl pravdou, v aute sedel postarsi pan. Sroloval okenko a tak jsem hned pozdravil, jak se tady slusi a patri. Pan rika: Tak co cestujeme, cestujeme? Ja: jj, prave jdu z CR do Vatikanu. On: tak to pro vas tady neco mam. A podal mi krabici s pizzou. Ja: Coze? To neni mozny! On jen zdvihnul ukazovacek a ukazal nahoru, z okenka jeste zavolal: "a nezapomen pozdravovat papeze". Pak zmizel. Stal jsem uprostrel lesa s pizzou v ruce, otevrenou pusou. Tam nahore me ma asi opravdu nekdo rad. Sednul jsem si na batoh a zacal pojidat jeste teplou pizzu za prihlizeni nechapajicich ridicu, kteri me videli s krabici, kdyz projizdeli kolem. Vysmaty jak leco jsem pote vyrazil dal. Cesta se za chvili vymanila z podruci lesa a ja byl asi za pul hodinky v Rennwegu. Na prvni pohled me zaujala mala japonska zahrada u hasicke stanice, jejiz dominantou byla kvetina z ocelovych trubek z nichz misto kvetu srsely male vodopady. Rozhodl jsem se, ze si na tomto miste na chvilku odpocinu. Kdyz jsem se rozhledl, vsimnul jsem si male drevene budky na rohu hasicke stanice. Na dvirkach bylo napsano Milch (mleko) a nad ni byla cedule fresh milch 0-24 ... to je asi nejaka provokace, pomyslel jsem si a sel si budku vyfotit. Nakonec mi to nedalo a budku jsem otevrel. To co bylo vevnitr me fascinovalo. Automat na mleko! Litr za 90centu ... hned jsem bezel pro flasku a drobaky. Mleko bylo vynikajici, nepasterizovane, neodtucnene jen vychlazene, ale jinak s nejvetsi pravdepodobnosti rovnou od kravicky. Rennweg me uchvatil hned na prvni pohled, a tak jsem se rozhodl vydat se par desitek metru do centra, kde jsem si posleze koupil na informacich mapu navazujici na tu, dle ktere jsem sel doposavad. Slecna v infocentru byla moc prijemna, i kdyz jsem asi zrovna nevonel, asi jim tam mimo lyzarskou sezonu jen tak nekdo neprijde. Cesta dal, byla celkem jednotvarna, tahla se okolo dalnice a ricky udolim zarostlym jehlicnany, s obcasnym domkem, loukou, ci kravou. Tak to slo az do Gmundu. Tam jsem v parku od Vaclava, ktery volal na faru, zjistil, ze mistni pan farar rekl, ze na namesti jsou 3 gasthausy a at na faru zapomenu. Vaclav rekl doslova ze pan farar je asshole, ale chtel jsem to interpretovat jemneji. Kostel maji moc pekny a na faru by sel ubytovat cely regiment vojaku. Nakonec mi to nedalo, napsal jsem panu farari par radek, oznacil to fur Herr Pharrer a umistil na zdobeni kostelnich dveri. Nenapsal jsem mu tam nic zleho, jen to, ze se mi to nejak nezda, ale ze je to jeho vec. Gmund je malebny, troufnul bych si ho prirovnat ke zmensenemu Krumlovu. Nakonec jsem se rozhodl, ze se vydam dale a najdu si po ceste nejaky gasthaus, nebo penzion s nejvetsi pravdepodobnosti v Trebesingu. Coz se bohuzel nestalo. Trebesing ma sice spousty hotelu, ale vsechny jsou zamereny na rodiny s malymi detmi. Nejak jsem se na to necitil a obrovske mnozstvi prolezacek, kouzacek a dalsich detskych atrakci na me nedelalo moc dojem. Nakonec jsem se rozhodl pro outdoor. Zapichnul jsem to do pasu stromu mezi rekou a silnici, kousek za vesnici. Umyl jsem se v rece, rozbil zakladni tabor a ted se chystam spat obklopen svetluskami a sumivym zvukem vody tristici se o kameny. Dobrou noc