2009-06-24 09:25:58 - Trebesing - Puch
Dnes jsem se vyspinkal do slova a do pismene do ruzova. Abych pravdu rekl, takto jsem se za celou dobu meho putovani nevyspal. Tezko soudit zda na tom mel pricineni hukot reky, nebo bezchybne povesena sit. Pln energie jsem se vyskrabal na cestu a zacal pochodovat smer Spital. Prislo mi divne, ze nepotkavam zadna auta. Za poslednim hotelem ze serie Smileys hotels pro rodiny s detmi se vse vysvetlilo, silnice byla uzavrena. Obesel jsem zatarasy se znackou zakaz vjezdu a pokracoval dale premyslejic o tom, co se na silnici mohlo stat. Nakonec se z toho vyklubal sesuv kameni, u ktereho jiz byli silnicari snazici se ho odklidit a zaroven opravit kovove pletivo natazene pres skalu, ktere kameni roztrhalo na cucky. Pri pruchodu kolem silnicaru jsem samozrejme nezapomnel pozdravit. Jeden z nich se do me hned pustil, kvuli znacce zakaz vjezdu, ktera zde zrejme plati i pro pesi. Vse vyresila veta "Do you speak english?". Silnicar jen mavnul rukou a naznacil abych pokracoval. Kdyz jsem dorazil na rozcesti a mohl si vybrat zda pujdu do Spitalu nebo smerem na Seeboden, vybral jsem si Seeboden, neb jsem se chtel nasnidat na brehu Millstadtter See. Snidane s vyhledem chutnala hned lepe, bohuzel ji zahy prerusil dest. Nezbylo mi tudiz nic jineho nez se vydat dal. V Millstattu jsem se rozhodl sehnat navazujici mapu, nove gumy na hulky,taktez jsem chtel nabit baterku do mobilu a pripadne navstivit internetovou kavarnu, abych odeslal na internet nejake ty fotky. Pri hledani jsem se pripletl do kostela, kde se zrovna slavila diamantova svatba. Rodini prislusnici byli velmi druzni a hned se se mnou dali do reci. Ackoliv jsem prosel cely Millstadtt, jedine co se mi povedlo bylo nabit baterku pri obede, ktery jsem si dal v lokalnim pohostinstvi. Bramboracka byla husta tak, ze v ni stala lzice a lasagne take nechutnaly spatne. Po obede jsem se rozhodl vybrat nejake eura, abych mel u sebe hotovost, kdezto jsem malem uvizl zavreny v prostorach s bankomatem. Chvili to trvalo, ale nakonec jsem nasel shovane tlacitko, ktere me z te jamy lvove vypustilo. Pres nejruznejsi odkladani cesty a cekani az se pocasi umoudri, prset neprestalo a jak jsem se pozdeji dozvedel od rosnicek z Prahy predpoved neni nadale prizniva. Natahnul jsem tedy plastenku a Millstatter see s davy turistu, ktere se okolo nej motaly, mi zacaly mizet za zady. Cestou me potkala dalsi uzavrena silnice, kde zrovna delali novy povrch. Tentokrate silnicari nic nerikali. Cesta se kroutila lesy a loukami az do Fresachu. Dale jsem se vydal dle GPS, nebot ma mapa zde koncila. Cas utikal a prset neprestavalo. Nakonec jsem na spani v lese rezignoval a zacal hledat nejaky gasthaus, kde bych dnes slozil hlavu. Az ve tretim z nich pobliz Puchu meli konecne volno. Dal jsem si horkou vanu a pak jsem stravil zbytek vecera konverzaci s Klaudii, jez zde dela tretim mesicem servirku. Vecer s prijemnou spolecnosti utekl jako voda a najednou byla pulnoc. Zavrtal jsem se do postele a spal jako dudek.