2009-06-24 23:44:07 - Puch - Arnoldstein
Mame za sebou dalsi den. Jsem celkem rad, ze ho mam za sebou. Rano jsem se vzbudil po osme hodine. Lezic v posteli jsem pri pustene televizi dopsal blog, u ktereho jsem vcera usnul. V televizi bezela nemecka obdoba snidane s novou. K snidani jsem dostal oblozeny talir s kaiserkami a caj. Dopral jsem si jeste dzusu a prolozil to musli s jogurtem, ananasem a conflakes. Chutnalo to vselijak, ale ziviny jsou ziviny. Po snidani jsem vybehnul nahoru a zabalil batoh. Po zaplaceni na recepci jsem zmizel jak para nad hrncem. Do Villachu to bylo cca 10km tahnoucich se okolo trate. Cestou jsem krome obrovske sterkovny nic zajimaveho nepotkal. Chvilemi vysvitlo slunicko, coz bylo velmi prijemne. Z nudy jsem sledoval jizdni rady autobusovych zastavek, vzdy jsem byl o zastavku blize a dle minut od cilove stanice jsem si prepocitaval, jak by to asi mohlo byt daleko. Ve finale, svete div se, jsem byl ve Villachu. Prvni kroky smerovaly do internetove kavarny, kterou mi Jenda napsal do komentaru. Byla tam a honosila se ceduli prvni internerova kavarna ve Villachu. Byl jsem posazen k notebooku a zacal uradovat. Upravou fotek a naslednymi neuspesnymi pokusy je nahrat na experimentaal jsem stravil asi 4 hodiny. Nakonec jsem zvednul telefon a zavolal Pajovi. Byl prekvapen. V rychlosti jsem mu vyblekotal co se deje. A poslal fotky v archivu na http://www.atd-cb.cz/foto.rar s tim ze upload na experimentaal je v jeho rezii. Byl jsem rad, kdyz jsem mohl z kavarny odejit. Me dalsi kroky vedly na postu. Poslal jsem domu balik s mapami rakouska, alumatku a cepici, kterou jsem dostal. Dohromady to mohlo mit okolo 2kg, o ktere se mi batoh odlehcil. Cestou z posty, zacalo poprchavat, sel jsem na informace, protoze jsem potreboval jeste nakoupit mapy Italie a nove spunty na hulky. Pan na informacich mi ochotne vysvetlil kde, co a jak a venoval mi mapku centra, kde mi prislusna mista zakrouzkoval. V knihkupectvi pres reku, jsem pote zakoupil 3 mapy od Tarvisia az po Rim ve formatu 1:200000 tzn. 1cm=2km. Jsou tak akorat podrobne a verim ze se s nimy snad neztratim. Zbyvala posledni polozka, spunty. Vyrazil jsem do Hervis sportu, kdezto bohuzel spunty na me hulky nemeli. Pani me nasmerovala do jejich dalsi pobocky v obchodnim centru Atrium. Popravde, nemit dnes GPS, tak ve Villachu bloudim jeste ted. Pozitivum bylo, ze obchodni centrum stalo u vypadovky na Tarvisio. V tak velkem obchodnim dome jsem zatim jeste nikdy nebyl, ale na Hervis jsem se nakonec doptal a spunty znacky Komperdell zakoupil. Uprostred centra me zaujal prostor vyhrazeny pro deti. Chodilo se tam jen v ponozkach nebo prezuvkach. Mel ovalny tvar a rozmery zhruba 10x20m byl pod urovni podlahy a kolem dokola ho obepinala drevena lavice. To hlavni ovsem bylo primo na podlaze. Cely prostor byl pokryty leteckym snimkem Rakouska. Chvili jsem mel chut se tam jit plazit a koumat kudy jsem sel, ale hlad byl silnejsi. Mozna si ted reknete, ze ziju konzumni zivot, ale zasel jsem si do mekace a dal si bigmac menu. Cenove je to zde jeden z vyhodnejsich zpusobu stravovani. Prekvapilo me, ze v menu jsou zde standardne velke hranolky a velke piti, u nas se dava tusim oboje stredni. Sedel jsem pred obchodakem na mekacovske zahradce a koukal, jak dest nemilosrdne sprchuje vse, co neni pod strechou. Kdyz jsem dojedl, prezul jsem spunty a koukl do mapy. Vubec se mi do toho deste nechtelo, ale touha po dobrodruzstvi me nakonec premohla. Vydal jsem se po krajnici frekventovane silnice, coz se mi vubec, ale VUBEC nelibilo. Potom co na me zatroubil nejaky projizdivsi trumbera v cernem SUV jsem si rekl, a dost. Trochu jsem litoval, ze mapa neni podrobnejsi, ale vydal jsem se jemnou oklikou, kterou nabizela. Zasel jsem si asi 4km, ale nikdo uz netroubil a kdyz jsem se napojil na silnici B3 vedouci do Tarvisia okolo dalnice, s potesenim jsem zjistil, ze ma pruh pro cyklisty. Po ceste dest ustal a mraky se zacaly trochu trhat. Coz bylo prijemne znameni. Vsude byli citit svym specifickym oderem rozjeti slimaci, kterych na silnici po desti vylezly doslova stovky. Diky chvilkove nepozornosti jich mam par na svedomi i ja. Nesmim tez opomenout, ze mi bylo nabidnuto svezeni, slecna vypadala velmi sympaticky, ale kdybych chtel ject autem, jedu moji zelvou rovnou z CB. Presto me potesilo, ze jsem narazil na dalsi dobrou dusi. Okolo cesty se tycili skalni masivy zahalene do zbytku mraku a ja jsem pro same kochani, uplne zapomnel fotit. Mozna to take bylo dano tim, ze nebylo uplne idealni svetlo. Kazdopadne chtel bych to tu nekdy videt za lepsiho pocasi. V Arnoldsteinu me jiz zastihla tma, a tak jsem to kus za Arnoldsteinem zapichnul do lesa. K hranicim to uz mam jen par kroku a signal rakouskeho T-mobilu zde vyrazne slabne. Mam pred sebou posledni noc v Rakousku. Snad se se mnou bude chtit rozloucit v dobrem a necha si dest na jindy. Jsem zvedav, jak to ted bude s blogem, mozna par dni vynecham, neb si nejsem jist, kdy a kde sezenu italskou simkartu. Drzte mi palce, at je to co nejdriv. Mejte se hezky a sebus!