2009-06-26 22:29:15 - Pontebbo - Gemona
Spanek probehl nad ocekavani dobre. V noci neprselo a rano dokonce vylezl mozol. Bohuzel jsem byl na spatne strane svahu, takze nesvitil na me, ale i tak se hned vstavalo lepe. Vzbudil jsem se na me pomery celkem brzo, neco po 7 hodine, ale rani ptace, dal doskace. Takze jsem se hned dal do pochodu. Na prvnim odpocivadle, u cyklistycke stezky, po ktere jsem kracel, jsem si dal siestu a posnidal. Trochu me to nastartovalo, ale byl jsem nahle bez vody a tak jsem jen doufal, ze Pontebbo je co by kamenem dohodil. Me vypocty se nastesti potvrdily a za dvema kratsimi tunely se veru vyloupnula mala vesnicka. Rukama a nohama jsem z mladika nesouciho nakup dostal smer, kterym je obchod. V obchode to bylo rychle. Capnul jsem 2 vody a byl jsem pryc. Do jedne z lahvi jsem si jako obvykle namichal muj superzdravy mix ze sumivych vitaminu a mohlo se jit. Za Pontebbem, jsem nejdrive minul odbocku, takze jsem se prosel po mistnim hrbitove. Radost, ze jsem nasel tu spravnou, byla asi po kilometru ta tam. Nejdriv se mi rozbila doposavad funkcni hulka, s tou jsem si samozrejme poradil. Horsi to vsak bylo s prehrazenou cestou. Italsky moc neumim, ale znacka mluvila jasne. Nevstupovat. Kdybych za znackou nevidel bandu italskych delniku zapasicich s nakladanim nejakeho obriho zarizeni, klidne bych prosel, ale radsi jsem sklouznul ze svahu a sel po ceste, ktera vedla pod cyklostezkou. Po chvilce jsem zahledl zarostly svah, po ktere byla moznost vyskrabat se na mou puvodni trasu. Bylo to teda dilo, ale nakonec jsem se tam radostne vysapal, abych o par set metru pote zjistil, ze cyklo stezka sjizdi docasne na cestu pod ni. Takovy je zivot. Bohuzel to byl pouze zacatek dnesnich patalii, dalsi trufy byly nachystany v rukave. Krasny novy cerny asfalt se zlutym znacenim, kterym stezka oplyvala nahle zmizel a byl nekompromisne nahrazen sterkem. Cedule honosici se grantem z evropske unie byly take ty tam. Zkratka tech penez na cestu asi nebylo dost, nebo se holt nekam ztratily. Sterk neni idealni podklad pro chuzi, ale nikde nebyla moznost sejit. Na druhou stranu jsem sel ojedinelou stezkou s nespoctem tunelu, ktere byly obcas tak dlouhe, ze jsem si musel rozsvitit baterku. Naskytla se mi tez nadherna panoramata z mostu cas od casu protknuvsich udoli. Pri pohledu na zabradli, ktere celou cestu lemovalo, neb byla pode mnou obcas az 100m hloubka, jsem si nemohl nevzpomenout na jednu prihodu, kdy jsem pres takove podobne zabradli nechtene prepadl asi do 3 metrove hloubky, aniz by se mi cokoliv stalo. Jsem zrejme dite stesteny. Tuto historku si nechavam v supliku prihody proti prirode, ale tom snad nekdy priste. Zajimave bylo i zkoumani torz byvalych draznich budov, ktere se tu a tam vyskytnuly. Byl jsem vsak rad, kdyz jsem narazil na jednu, od niz vedly dolu schody. U ni jsem si dal maly obed a chvilku se vyhrival na slunicku. Me dalsi kroky vedly jiz po silnici, kde nekolikrat zabodoval batoh s vlakou. Je svym zpusobem prijemne, kdyz na vas auto s ceskou spztkou byt jen zablika blinkrem. Po ceste jsem doplnil vodu u pramene pod jakousi historickou vojenskou pevnosti a prohodil par slov s prave projizdejicimi rakouskymi turisty, kteri meli ten samy napad. Parkrat mi tu tez sprchlo, ale byly to jen prehanky, takze jsem ani nevyndaval plastenku. Taktez jsem byl svedkem dopravni nehody, ktera se odehrala hned vedle me. Najednou, byla to otazka par vterin, jsem za sebou uslysel zvuk lamajicich se patniku ukonceny narazem do kameneho sloupu primo naproti pres silnici. Pani v novem cernem seatu byla nastesti v poradku, coz se vsak nedalo rict o jejim aute. Nevim co nehodu zavinilo, ale tipoval bych to na mikrospanek. Jsem tudiz celkem rad, ze to nestrhla na druhou stranu. Cesta dal utikala umerne s casem a mou rychlosti chuze. Nakonec jsem dorazil kousek pred Gemonu. Jako se pred Mojzisem rozestopilo more, rozestoupily se prede mnou hory a se otevrely ploche plane italskeho severovychodu, jako klin necudne zeny. Byl to zvlastni pocit nevidet po tolika dnech pred sebou zadny kopec. Vse vsak bylo zahalene do polopruhledneho bileho zavoje, ktery se tahl obzorem. Takze zadny extra vyhled nebyl. Kazdopadne nozicky si uz chtely oddechnout, a tak jsem je poslechl. Slezl jsem ze silnice, a upichnul to v jakemsi remizku uprostred poli. Jelikoz zacalo bourit, rozdelal jsem i plachtu. Je desne dusno a ve spacaku se neda vydrzet. Tak lezim v siti jen v trenyrkach a cekam, az prijde slejvak. Snad jsem vse dostatecne zaligroval. Rano se ukaze. Po revizi zapisu zacalo prset.