2011-06-25 22:33:11 - Liptovska Osada - Chopok
Tady Chopok, tady Chopok! Vrchol dosazen. Omlouvam se za mirnou paniku, kterou jsem zpusobil tim, ze jsem par dni neprispel, ale kdyz neni signal, tak se zkratka neda nic delat. Vezmeme tedy poporade udalosti dni minulych. Ve ctvrtrek okolo jedne rani prisla bourka, trvala asi hodinu a nedala mi spat. Foukal velmi silny vitr a mel jsem trochu strach, ze mi vezme plachtu. Blesky blikaly jako stroboskop na diskotece a z hromu praskaly usni bubinky. Z dlouhe chvile jsem si vytahl telefon a internetoval nez bourka prestala. Rano jsem se sbalil a vyrazil do jednoty v Liptovske Osade. Koupil jsem si tam klobasy a korbaciky z Liptovske Revuce. Mistni produkty, hlavne pak syry, jsou chutove uplne jinde, nez kdyz si je koupim u nas v obchode. Posvacil jsem u jednoho ze 3 kostelu, ktere jsem v Osade potkal a vyrazil dale do Liptovske Luzne. Byla to nekonecna vesnice vinouci se do kopce. Za ni jsem videl poprve bacu s ovcemi a psem. Z dali jsem ho chvili pozoroval. Tak mi to uchvatilo, ze jsem na onom miste zapomnel mapu. Zjistil jsem to asi po deseti minutach pochodu. Batoh jsem shodil na zem a poklusem jsem si pro mapu dobehl. Asi po dvou kilometrech dale byl u silnice kriz a mala drevena kaplicko-budka. Uvnitr byla zaramovana basnicka. Dotkla se me do te miry, ze jsem tam nakonec nechal vzkaz. Do Magurky to uz byl jen kousek, ze site jsem se rano zaregistroval predbezne na jednu noc. Po prichodu jsem dostal pokoj s palandou. Prepral jsem veci osprchoval se a sel se seznamit s mistnimi. Venku byl Pavol - provozni a Boris mistni chatar a varili na ohni gulas. Sedl jsem si ke stolu ke starikovi popijejicimu male pivo a dal se s nim do reci. Byl to jeden z poslednich mohykanu, kteri v Magurce stale ziji. Vypravel mi o tamnejsi tezbe zlata a o zivote jako takovem. Pote si ke me prisedla skupinka postarsich Belgicanu, jimz jsem tlumocil. V ramci blizsiho poznani osazenstva jsem si s nimi dal borovicku a asi diky tomu jsem se seznamil se slovenskou hazenou. Pravidla jsou jednoducha vezmou se panaky (maji tu snad 1dl), lahev borovicky a pak uz se to tam jen haze. Hra mi celkem sla, nakonec vsichni odpadli a ja zaviral bar. Druhe rano, teda spis poledne, to bylo horsi. Jakmile jsem vstal, tak jsem vedel, ze mi to moc chodit nebude. Pred chatou jsem si natahl sit a do vecera se proleval vodou. Vecer byl pro mnohe opet impulsem k hazene. Toho jsem se ale uz neucastnil. Seznamil jsem se s Ivanem, ktery v Magurce zije necely rok. V 18 emigroval do Bruselu a bylo vidmo, ze ma na veci trochu jiny nahled nez mistni a ze nejspise diky tomu zije trochu odstrcen od ostatnich. Na chate bylo zivo. Bratislavaci, kteri tam meli teambuilding, opet jancili do noci na parkete a zbytek lidi pil. Dnes jsem vstaval asi o devate, ale nez jsem vsechno pobalil a vyresil bylo pul dvanacte. Se vsemi jsem se rozloucil a vyrazil na hreben. Za Magurkou jsem zacal pomalu stoupat na Mestskou horu. Flora se s vyskou postupne menila ze spodniho lesa pres kosodreviny az k loukam nahore. Na hrebenovou cestu hrdinu slovenskeho narodniho povstani jsem se vyloupl v sedle Durkovej. Vsude okolo se valila mracna a viditelnost byla stezi sto metru. Vichr skucel mezi kamenim a mnohdy jsem musel jit nakloneny na stranu, aby me to neodfouklo po hodine chuze po hrebeni zacal padat led. Byly to zmrzle kapky, ktere by v nizsi nadmorske vysce dopadly na zem v tekute forme. V kombinaci s opravdu silnym vetrem to pichalo do nohou jako jehly. Snazil jsem se to vydrzet, protoze posledni na co jsem v tomto pocasi myslel bylo prevlekani do dlouhych kalhot. Pri velmi silnych poryvech jsem radeji na chvilku sednul na bobek a pockal az prejdou. Chumelenice nastesti trvala asi jen dvacet minut. Pri splhani na Chabenec jsem potkal ctyrclennou skupinku, ktera celkem slusnym tempem postupovala dolu. Chabenec ma vysku 1955mnm coz je shodou nahod rok umrti Alberta Einsteina. Cestou me fascinovaly kamenne chodniky. Zajimalo by me, kdo si s tim dal tu praci. Dohromady mohou mit i nekolik kilometru. U Derese (2004mnm) jsem potkal dva kamziky. Koukali jsme na sebe asi z peti metru. Zapozovali mi na par snimcich a zase zmizeli. Nakonec jsem dorazil na Chopok (2024mnm). V mistni kamenne chate jsem si dal obedoveceri a ve finale si zaplatil nocleh. Stale doufam, ze se zitra zlepsi pocasi a udelam nejake hezke obrazky. Je tu prijemny personal a nehraji tu hazenou, zacez jsem docela rad. Jsem tu dnes jediny host, takze mam celou nocleharnu pro sebe. Jdu se zachumlat, at jsem zitra cerstvy.