2011-06-28 22:13:10 - sedlo Priehyba - utulna Andrejcova
V noci byla zima a aby toho nebylo malo, zacalo jeste prset. Samotneho me prekvapilo, jak rychle jsem vyskocil ze spacaku a zacal zastresovat hamaku. Od peti rano zacal foukat velmi silny vitr. Plachta sebou neustale lomcovala a sit se houpala tak, ze jsem si zprvu myslel, ze mi do ni stoucha medved. Plachtu jsem posleze jeste jednou prikurtoval, ale moc ucelne to nebylo. Okolo osme se sice zpozakopce vylouplo slunicko, ale vitr neustal. Vse jsem tedy zabalil a vyrazil o petset metru vyse na Velkou Vapenici (1691mnm). Se dvemi zastavkami jsem asi za hodinu a pul bicovan vetrem vysupel nahoru. Pokochal jsem se zde vyhledem na Vysoke Tatry a opet padil dolu do sedla Priehybka. Po marnem hledani pramene a ztrate obalu na mapu, ktery mi vzal vitr, jsem se vydal do kopce na utulnu Andrejcova. U pramene jsem si prepral kratasy a trencle s tim, ze si je ususim a vyrazim dale. Pri druhe kontrole vlhkosti meho obleceni se nahle objevil par mirici k chate. Byli to Riso a Stacey rozhodnuti, prestoze mohlo byt pouze neco po jedne odpoledne, ze zde stravi noc. Jako prvni vec zacali pripravovat ohen v kamnech. Zprvu to znelo jako dobry napad, nebot byla uvnitr celkem zima. Chopil jsem se rozdelavani. Ohen vesele vzplal, ale dym zacal jit do chaty. Snazili jsme se nalezt pricinu. Nejdriv jsme otevirali ruzna vratka na kamnech i na komine, pote jsem ohnacal netesnici skviry kamen bahnem a kdyz ani to nepomohlo, snazili jsme se dostat na strechu s kamenem na provazku s tim, ze zkusime vycistit komin. Strecha byla vsak moc strma a pres veskere snahy se nam tam nepodarilo dostat. Nakonec jsme tedy udili vnitrek a varili vodu na caj. Pradlo stale neschlo, pocasi bylo nevlidne a ja byl rad, ze si mohu procivit anglictinu. Stacey je totiz z Johanesburgu a mluvi prevazne anglicky, Riso je z Kosic a spolecne bydli a pracuji ve Frankfurtu. Nakonec jsem se rozhodl, ze s nimi v chate setrvam. K veceri jsem mel polevku a sandwich, ktere mi Stacey pripravila. Byl jsem za to moc rad, protoze jiz nemam zadne jidlo. Zitrek bude zajimavy, podle predpovedi ma byt opet velmi nevlidno, ale uz se opravdu musim bezpodminecne dostat do Telgartu a udelat nakup. Po veceri jsme si jeste chvili povidali a kdyz Stacey i Riso ulehli, dal jsem se do psani blogu. Musim zkonstatovat, ze jsou to velmi prijemni mladi lide a mam z nich dobry pocit. Co se tyce aktualniho pocasi, ktere stale monitoruji, teplota o neco stoupla, prikladam to tomu, ze jsme v mraku. Mame tu asi jedenact stupnu na 1470mnm to neni zas tak zle.