2009-07-03 23:39:35 - Padova - Monselice
Nas den zacal nekdy tesne pred polednem, prestoze na ceste nad nami i vedle na rece byl jiz od rana cily ruch. Peta zacal likvidovat zasoby, co si privezl z domova a ja jsem se rozhodl napsat neco malo o dni minulem, abych se mohl pote k Petovi pripojit. Za druzneho vypraveni skolnich prihod a udalosti, kterymi jsme v jistem smeru spolecne vazani, jsme cekali na druhou hodinu, az slunicko trochu umirni svuj zar. Kdyz nastal cas, vyrazili jsme do Abana terme, lazenskeho mestecka hned pod Padovou. Po ceste jsme potkali jakysi kostel s nefunkcnim pitkem. Po blizsim prozkoumani kostela jsem v otevrene sakristii uvidel umyvadlo. Zajasal jsem a dobehl ven pro lahev a vcerejsi tricko. Lahev jsem naplnil a tricko propral. Byly na nem jiz bile mapy od potu a cele tricko se na me neprijemne lepilo. Premyslel jsem, ze kdyby se na me lepila devcata stejne jako to tricko, tak jsem hotovy playboy. Peta venku zatim hlidal bagly. Pote se do sakristie vydal on. Zrovna kdyz plnil lahev vstoupil do kostela jakysi par turistu a taxe Peta schovaval za dvermi dokud neodesli. Nakonec jsme si sedli pred kostelem. Peta pojidal jakousi rozteklou smes orisku v cokolade a bloumali jsme nad nesmrtelnosti chrousta a nad tim, ze by se chtel podivat k mori, valet se na plazi a okukovat babovky. Coz jsem ovsem zavrhl, protoze by to byla zachazka na nekolik dnu, navic po nejfrekventovanejsich silnicich. V Abano terme jsme zadne termalni prameny nevideli, na miste byla pouze nekonecna splet ulic plnych hotelu a davy turistu. Stale jsem hledal nejaky supermarket, kde bych doplnil zasoby. Znaceni zde vsak bylo otresne. Nakonec jsem koupil v jakemsi obchodu cukrovy meloun jako vcera a dve perlive vody ve zhruba dvojnasobne cene, nez je zde obvykle. Pote jsme si vyhledli prilehly placek na schodech jednoho z mistnich kostelu, kde jsme meloun sprovodili ze sveta. Peta se me pak snazil ukazat vyhody vlhcenych ubrousku, ale nakonec jsem byl rad, kdyz jsem si ruce mohl umyt mydlem. U kostela jsme rozebirali cirkev jako organizaci a tez monetarni system. Zavery si radsi necham pro sebe, neb tu nechci cerit vlny a brat iluze tem, kteri jsou presvedceni o necem jinem. Od kostela jsme vyrazili smerem k Monselice. Cestou jsme potkali nadherne sidlo, kde se dle ochranky u brany soude zrovna neco chystalo. Tesne pred Monselice jsme se zastavili a cekali az zapadne slunce. Pak jsme sebehli dolu na posecene pole pod strom, kdezto jsme rozbili zakladni tabor. Dnes spim poprve za dobu sveho putovani na zemi. Nanestesti se obloha tvari celkem nemile. Obcas se i blyskne, ale nechame se prekvapit, snad se rano vzbudime susi.