Korsika GR20 2013 New!
2009-07-06 10:17:38 - Fratto - Ferrara
Nocni bourka byla vydatna. Hromu, blesku i vody padlo prehrsle. Pres narocny teren, ktery jsme vybirali potme, jsme nastesti po drobnych upravach naseho pristresku, dozili nicim neruseneho ran, kdy na nas vykouklo dokonce i slunicko. Batoh jsem pouzil jako susak na pradlo, ovesel ho mokrymi vecmi ze vcera a mohlo se jit. Kdyz jsme dosli do Pincary potkali jsme neuveritelne mnozstvi fiatu 500 v nejruznejsich podobach, neb zde prave probihal jejich sraz spojeny s nejruznejsimi soutezemi. Jelikoz se jiz blizilo poledne, rozhodli jsme se i pres absenci pitka, zakotvit v mistnim parku a preckat zde poledni zar. Rozlozili jsme veci a nechali slunicko delat svou praci. Po druhe hodine jsme se pak rozhoupali a vyrazili smerem na Ferraru. Zasoby vody se nam tencily a Peta z toho uz zacinal byt nervozni. Na druhou stranu s odlehcenym batohem se pochoduje mnohem lepe. Nakonec se nam postestilo a narazili jsme na benzinovou pumpu OMW. U prilehle mycky jsme posleze dohledali i kohoutek s vodou. Po naplneni lahvi Peta uzrel otevrenou cinskou restauraci naproti pres ulici. Servirka asijskeho puvodu hazela usmevy na vsechny strany. Neumela vsak ani jeden jazyk co my a tipoval bych dle dalsich prichozich zakazniku, ze bojovala i s italstinou. Objednali jsme si kure s kari ryzi a kachnu s ryzovymi nudlemi, jemz tady rikaji spagety z ryze. Nez nam prinesli jidlo, cvaknul jsem si nepozorovane telefon s nabijeckou do zasuvky za Petovo batohem. Zde jsem mel prvni jidlo v ramci letosniho putovani, se kterym jsem nebyl tak uplne spokojen. Dle nej by se cinska kuchyne tvarila, jako by byla zalozena predevsim na oleji. Z restaurace jsme zamirili dale na Occhiobelo s mostem, pres reku, ktera mi svym prutokem, trochu pripominala Dunaj. Kus za mostem jsem na protejsi strane silnice uvidel auto s ovocem a zeleninou a okamzite jsem dostal chut na cukrovy meloun. Prebehli jsme silnici a ja uz stal u auta. Zelinar me prekvapil, kdyz jsem mu oznamil, ze nemluvim italsky, presel plyne do anglictiny a vysvetlil mi, ze melouny ma velmi zrale, ze by se mely hned snist. Jeden stal 1,50€, docela by me zajimalo, kolik stoji kilo u nas doma. Tato cena byla prijemna i na zdejsi pomery, minimalne oproti tem, za ktere jsem kupoval meloun predtim. Sedli jsme hned vedle dodavky a pustili se do te dobroty. Kdyz jsme dojedli, dal jsem si do kapsy buzolu a vyrazili jsme vstrict Ferrare. Ta se mi velmi libila, jsou tam nadherne pamatky. Petu jsem vlacel za sebou a brucel at nezdrzuje. Na druhou stranu jsem rad, ze budou nejake pekne fotky. Z Ferrary se nam podarilo vymotat pouze za znalosti svetovych stran a vztycnych bodu na mape, coz me potesilo, protoze se nemusela plytvat baterie na gpsku, ci google maps. Tesne nez jsme opustili mesto, jsme se zastavili v mensim parciku. Tam jsem Petu hecnul, at si rekne o vodu. Peta zprvu nesmely obchazel park s flaskami a uz to vypadalo, ze se vrati s prazdnou. Nakonec to vsak zvladnul na jednicku i s pouhymi tremi frazemi, ktere jsem ho naucil. Kdyz se vratil, tak uplne zaril a ja byl tez rad, ze mu to zvedlo naladu. Zacalo se stmivat, a proto jsme vzali nohy na ramena a kousek za Ferrarou nasli prihodny placek ve krovi u reky, kdezto jsme povecereli a ulozili se k spanku.
Nocni bourka byla vydatna. Hromu, blesku i vody padlo prehrsle. Pres narocny teren, ktery jsme vybirali potme, jsme nastesti po drobnych upravach naseho pristresku, dozili nicim neruseneho ran, kdy na nas vykouklo dokonce i slunicko. Batoh jsem pouzil jako susak na pradlo, ovesel ho mokrymi vecmi ze vcera a mohlo se jit. Kdyz jsme dosli do Pincary potkali jsme neuveritelne mnozstvi fiatu 500 v nejruznejsich podobach, neb zde prave probihal jejich sraz spojeny s nejruznejsimi soutezemi. Jelikoz se jiz blizilo poledne, rozhodli jsme se i pres absenci pitka, zakotvit v mistnim parku a preckat zde poledni zar. Rozlozili jsme veci a nechali slunicko delat svou praci. Po druhe hodine jsme se pak rozhoupali a vyrazili smerem na Ferraru. Zasoby vody se nam tencily a Peta z toho uz zacinal byt nervozni. Na druhou stranu s odlehcenym batohem se pochoduje mnohem lepe. Nakonec se nam postestilo a narazili jsme na benzinovou pumpu OMW. U prilehle mycky jsme posleze dohledali i kohoutek s vodou. Po naplneni lahvi Peta uzrel otevrenou cinskou restauraci naproti pres ulici. Servirka asijskeho puvodu hazela usmevy na vsechny strany. Neumela vsak ani jeden jazyk co my a tipoval bych dle dalsich prichozich zakazniku, ze bojovala i s italstinou. Objednali jsme si kure s kari ryzi a kachnu s ryzovymi nudlemi, jemz tady rikaji spagety z ryze. Nez nam prinesli jidlo, cvaknul jsem si nepozorovane telefon s nabijeckou do zasuvky za Petovo batohem. Zde jsem mel prvni jidlo v ramci letosniho putovani, se kterym jsem nebyl tak uplne spokojen. Dle nej by se cinska kuchyne tvarila, jako by byla zalozena predevsim na oleji. Z restaurace jsme zamirili dale na Occhiobelo s mostem, pres reku, ktera mi svym prutokem, trochu pripominala Dunaj. Kus za mostem jsem na protejsi strane silnice uvidel auto s ovocem a zeleninou a okamzite jsem dostal chut na cukrovy meloun. Prebehli jsme silnici a ja uz stal u auta. Zelinar me prekvapil, kdyz jsem mu oznamil, ze nemluvim italsky, presel plyne do anglictiny a vysvetlil mi, ze melouny ma velmi zrale, ze by se mely hned snist. Jeden stal 1,50€, docela by me zajimalo, kolik stoji kilo u nas doma. Tato cena byla prijemna i na zdejsi pomery, minimalne oproti tem, za ktere jsem kupoval meloun predtim. Sedli jsme hned vedle dodavky a pustili se do te dobroty. Kdyz jsme dojedli, dal jsem si do kapsy buzolu a vyrazili jsme vstrict Ferrare. Ta se mi velmi libila, jsou tam nadherne pamatky. Petu jsem vlacel za sebou a brucel at nezdrzuje. Na druhou stranu jsem rad, ze budou nejake pekne fotky. Z Ferrary se nam podarilo vymotat pouze za znalosti svetovych stran a vztycnych bodu na mape, coz me potesilo, protoze se nemusela plytvat baterie na gpsku, ci google maps. Tesne nez jsme opustili mesto, jsme se zastavili v mensim parciku. Tam jsem Petu hecnul, at si rekne o vodu. Peta zprvu nesmely obchazel park s flaskami a uz to vypadalo, ze se vrati s prazdnou. Nakonec to vsak zvladnul na jednicku i s pouhymi tremi frazemi, ktere jsem ho naucil. Kdyz se vratil, tak uplne zaril a ja byl tez rad, ze mu to zvedlo naladu. Zacalo se stmivat, a proto jsme vzali nohy na ramena a kousek za Ferrarou nasli prihodny placek ve krovi u reky, kdezto jsme povecereli a ulozili se k spanku.
galerie:
diskuze:
