úvod l Studánky - Lobendava Severní 2008 l České Budějovice - Vatikán 2009 l Praha - Prčice 2010 l Směr východ 2011 l Korsika GR20 2013 New! |
2009-07-08 23:51:58 - Bolonsky Park - Firenzuola Moji mili ctenari, opet vam datlim do blogu par utrzku z meho dne zavesen v siti uprostred temneho lesa na hrebeni Apenin v kraji Perugia. Dnesni den hodnotim kladne, u poctu kilometru si mohu udelat fajfku. Rano zapipal budik, posunul jsem ho o 15 minut, ktere ovsem stejne nakonec utekly, a tak jsem vstal v 6:45 a zacal psat blog z predesleho dne. Pote jsem vzbudil Petu. Pomalu jsme se vysoukali z vyhratych spacaku provadivsi rani ukony nam vlastni. Po snidani jsme pak vyrazili dale po turisticke stezce. Zasoby vody se nam postupne kratily. Mozna to byla nahoda, intuice ci nejspis osud. Protoze pote co jsme dorazili do prvni visky, jsme ve spleti ulic vybrali jakoby najisto a dosli jsme k mistnimu detskemu hristi s pitkem, u nejz byl hned naproti obchod se smisenym zbozim. Peta zdejsi vode moc neveri a tak se vydal nakoupit vodu balenou. Poveril jsem ho, at mi koupi toaletni papir a sekundove lepidlo, neb mam trochu problemy s rozlomenym plastem u solarniho panelu. Peta se vratil bez lepidla, ale za to s balenim 4 toaletnich papiru, tak se alespon nemusim bat, kdyby mi ta mistni voda nesedla. Rikal, ze v obchode lepidlo nevidel, ale ze ho jeden z prodavacu neustale sledoval a chodil za nim, tak z toho byl trochu nesvuj. Nedalo mi to a vydal jsem se do obchodu s italsko-ceskym slovnikem v ruce a tim, ze se na lepidlo zeptam. Vesel jsem a pozdravil. Nasledovala otazka, zda mluvi anglicky, nacez na me prodavac jen zustal koukat s otevrenou pusou. Zkusil jsem to po jejich. Prego colla. Koukal dal a nic nerikal. Tak jsem mu ukazal slovnik v mobilu, kde bylo na prvnim radku napsano lepidlo a pod tim dva italske vyrazy. Prodavac precetl lepidlo a pokrcil rameny, to uz jsem se musel smat. Nastesti vesel do obchodu druhy ze snedych prodavacu, ktery jiz precetl lepidlo po italsku a rekl, ze ho nemaji. Pobaven jsem vysel ven. Obchod jsme nazvali pracovne U dvou cmoudu. Dal se slo po silnici. Ta se kroutila okolo nelibe pachnouci ricky, s hromadou kvetoucich ras a obcasnym italskym Gabcikem. Prislo mi, ze zamer prehradit reku byl proveden jako pokus o jakousi symbiozu s prirodou. Nicmene to vypadalo jakoby nekdo do reky nalil hromadu betonu a do ni pak laxne nahazel velke kusy kameni. Okolo jedenacte zaclo znicehonic prset. Nastesti jsme byli v dosahu autobusove zastavky, do ktere jsme zapluli a cekali az to prejde, coz netrvalo ani 20 minut. S lacnymi zraky jsme pak minuli restauraci stojici hned vedle a vydali se do Monterenzia. U mistniho supermarketu, ktery zrovna zavreli, jsme se opet schovali pred jemnym destem a pustili se do obeda. Oba jsme meli tunaka. Ja v olivovem oleji a Peta ve vlastni stave. Nakonec jsem vse zajedl musli tycinkou od tety Mani, kterych mam stale dost. Po obede jsme se vydali smerem na Firenzuolu lezici za prusmykem ve vysce skoro 1000 mnm. Ve vesnicce s po septiku zatouchajicim mineralnim pramenem zaclo opet poprchavat. Jakmile jsme zasli za vesnici spustil se cedak. Nenechali jsme se odradit. Nasadili jsme plastenky a pochodovali dal. Bohuzel se mi nejspis spatnou peci o obuv dostava do bot voda. Proto jsem navrhnul, ze budeme chvili stat na miste a uvidime, zda neprestane. Neprestalo. Pochodovali jsme tedy dal a me to uz zacalo v botach delat trochu cvachty cvacht. Petovi take tak, ale narozdil ode mne nosi sandale. Zachranil nas az zeleznicni most, pod kterym jsme se schovali. Prset nakonec prestalo, a tak se mohlo vyrazit dal. Po ceste nas obdaroval projizdivsi pan v nakladnim aute igelitkou s ovocem, ktere rozhodne prislo vhod. Silnice byla lemovana znackami houbarsky revir a vlnila se smerem vzhuru k prusmyku. Pomalu jsme osychali a stoupali a stoupali. Asi 2 km pred prusmykem bylo v zatacce malinkate sterkove odpocivadlo. Ten vyhled stal za to! Rozhodl jsem se chvili posedet a dat si veceri. Vitr fucel a tak jsem si navleknul fleecovou vlozku do bundy a po vyfoceni panoramaticke fotky si nasadil slunecni bryle s polarizacnim filtrem, abych se mohl lepe kochat nadhernou clenitou krajinou hor se zapadajicim sluncem. Peta zatim ve vetru susil spacak. Sedel bych tam klidne jeste ted, ale bylo treba najit prihodne misto na prenocovani. To se nam o chvilku pozdeji povedlo, primo v prusmyku na hrebeni. Sice to tu trochu vic fouka, ale nejsme z cukru a verim, ze ten rani vyhled bude stat za to. Motivovan novymi komentari a nadhernym vyhledem jsem se rozhodl, ze blog napisu jeste dnes, a tak jsem take ucinil. Dobrou noc. galerie: diskuze: 2009-07-09 22:57:46 Lidumil Vsehomir Mame se dobre a jsem za to rad. Poutni cesta snad nemusi byt notne utrpenim. 2009-07-09 17:50:48 KLDR ahojky ..tak jsme se vratili po dlouhých dnech do civilizace ...vidím že už nejsi sám a že si spíš užívate luxusu než utrpení poutní cesty ...tak at vám to šlape ,chlape..svince family |