2009-07-11 08:45:38 - Scarperia - Pontassieve
Jsem vdecny za kazdy dalsi den, kdy se muzu probudit a zacit neco delat. Rano jsem se vzbudil pomerne brzo. Pozoroval jsem, jak vychazi slunce a svymi paprsky propichuje mraky. S vychodem slunce zacala tez udrzba zavodni trate Mugello circuit. Sekala se trava, jezdilo zametaci auticko, ladily se motory a vubec vse se pripravovalo na nadchazejici den. Stejne tak i my. Potom co jsem dopsal zapis z predchoziho dne, jsem vzbudil Petu. Posnidal jsem chleba se syrem a tabulku cokolady made in Italy. Zkonstatoval jsem ze Italove jsou odbornici na jine pochutiny. Timto vzdavam hold fialovym alpskym kravam. Obloha se tvarila vselijak, proto jsme se radeji sbalili a vysli po vedlejsi silnici vedeni spis instinktem nez mapou smerem na Borgo San Lorenzo. Tam jsme zasli seriove nakoupit do mistniho coopu, neb jsme si vzajemne hlidali batohy. V coopu me krome toho, ze meli Budvar, zaujal mistni zakaznicky system. V prostoru u vchodu do obchodu byly vyskladane ctecky carkovych kodu. Po prilozeni zakaznicke karty ke ctecimu zarizeni, se jedna z ctecek rosvitila a uvolnila. Zakaznik si ji pak dal do drzaku na kosik a odevzdal ji pak zase u kasy. Nevim, zda to bylo pouze pro kontrolu ceny nakupu, ale bylo to rozhodne hi-tech a vypadalo to naramne zajimave. Po nakupu jsme si sedli venku a neco malo mlsnuli. Oba dva jsme meli mleko a neco maleho k tomu. Z Borga jsme se vydali do prusmyku Vetta le Crochi. Ve vesnicce Polcanto jsme si dali pauzu na obed. Preprali jsme si tricka a vytahali je i se zbytkem vlhkych veci na slunicko. Susilo se prijemne, ale chteli jsme jeste nekam dojit. Po pul treti jsme se zvedli a vyrazili dale. Ze 4km vzdaleneho prusmyku se nam naskytl nadherny pohled do krajiny, jiz v pozadi dominovala Florencie. Nase cesta vsak vedla vice vychodne. Z prusmyku jsme cupitali dolu okolo vinic proslulych pro vyrobu chianti. Byli jsme radi kdyz jsme dosli do Sieci, kde se jiz nadmorska vyska drzela v jedne rovine. Odtud jsme vyrazili do Pontassieve naramne to dlouheho mestecka tahnouciho se kilometry okolo silnice. Vylezli jsme na namesti s kostelikem, sedli si pred nej a cekali na zazrak. Ten se ale neudal. Atmosfera zde vsak byla prijemna. Spousty deti pobihalo po namesti s mici a jejich rodice je pozorovali z povzdali pojidajic pizzu. Mistni komunita mi prisla velmi konzistentni a prijemna. Z fary nikdo nevychazel a mi se nemeli k tomu na faru zazvonit. Vydali jsme se tudiz dal. Hned za mostem jsme potkali dalsi kostel. Postavali jsme u nej pouze chvilku. Kdyz tu se nahle objevil pan farar. Vysvetlil jsem mu, ze jsme poutnici a odkud a kam jdeme. Nic nerekl ani nenabidl, jen za sebou zavrel dvere od fary. Meli jsme jasno. Jdeme spat do lesa. Zacalo se stmivat, a tak jsme zabehli pouze kousek za Pontassieve a zapichnuli to kousek nad silnici v takove mensi dzungli plne trni a klacku, ktere jsme nakonec s trochou usili vyklestili. Spanek me zmahal, a proto jsem se rozhodl zapis opet odlozit az na rano. Mysl je cerstvejsi a pozitivneji ladena.