Korsika GR20 2013 New!
2009-07-17 23:13:44 - Bolsena - Viterbo
Nemohl jsem dospat, cestovni horecka jela na plne obratky. Rano jsem mel v planu napsat jeste blog. Kvuli tomu jsem si dokonce privstal. Zkonstatoval jsem, ze na notebooku to bude rychlejsi. Zmacknul jsem tlacitko a krabicka zacala potichu vrnet. Kdyz nabehl system otevrel jsem si poznamkovy blok a me prsty zacaly rejdit po klavesnici. Po 40 minutach jsem mel skoro hotovo a uz jsem delal pouze finalni upravy. Rikal jsem si, ze bych si to mohl ulozit, zkonstatoval jsem vsak, ze to je otazka jen 2 minut nez to poslu na net. To se mi vsak stalo osudnym. Jakmile se ve dverich ukazal Milos, naskocila na notebooku modra smrt. Murfyho zakony funguji dokonale. Notebook navic ani nechtel nastartovat. Svou smrt si rozmyslel, az kdyz ucitil jemne dotyky rukou sveho majitele. Zapis byl bohuzel ten tam. Trosku smutne jsem se smiroval s tim, ze ho dopisu dnes pri poledni pauze a jal jsem se balit. Vse bylo z baglu venku, neb jsem se po vcerejsim sumari veci co nesu k uklidu vecer nedostal. Milos nam prinesl k snidani pecivo, sunku, syr a mleko. Byl na nas moc hodny, zacez jsme mu pri louceni podekovali. Jakmile za nami zapadly dvere fary, zacal jsem citit ten znamy mne prijemny pocit dobrodruzstvi, kdy clovek nevi, co ho ceka za dalsi zatackou. Z Bolseny jsme se vydali do Montefiascone. Cesta pomalu stoupala podel jezera nahoru a obcas nabidla nadherny pohled na okolni krajinu. V Montefiaskone jsme se na Milosovo doporuceni rozhodli vyrazit nahoru do parku okolo kostela svate Markety. Po proklickovani uzkych ulicek jsme dorazili nahoru do parku. Ten vyhled za to opravdu stal. Kochali jsme se v nemem uzasu. Obrovske modre jezero jsme meli jako na dlani. Clenita krajina plna hor okolo dotvarela dokonalou atmosferu, presne tak to mam rad. Pote jsme si sedli u detskeho hriste. Zacal jsem psat blog. Peta popijel kolu z plechovky a pozoroval deni okolo. Blog jsem mohl datlit snad hodinku. Pote jsem dopustil lahve z pitka s tim, ze sejdeme na terasu pod parkem, protoze v parku bylo zakazano jist. Navic bylo podivne ze se park najednou uplne vylidnil. Sel jsem se podivat jeste na mistni rozvaliny sidla papeze, ke kterym park prilehal. Kdyz jsem se vracel zacaly ruzne po parku vyjizdet ze zeme male zavlazovaci zarizeni a kropily park. Maji to tam vymyslene. Vratil jsem se k batohu a chtel se jeste naposledy pokochat pohledem na jih, kdezto se tycily hory pred nimiz se lesklo Viterbo. Vsimnul jsem si ze v zemi u zabradli neco chrci. Zprvu jsem si myslel, ze to je jen praskla hadice ze zavlazovaci site. Opak byl vsak pravdou. Behem par vterin vyjel ze zeme maly valecek a zacal kropit nas a batohy. Musel jsem se smat. Batohy jsme nahodili a sli neco pojist. Po obede jsme se vydali dolu, kde jsme uplne nahodne narazili na ceduli s mapou via Francigena. Coz je poutni cesta vedouci z Canteburry do Rima. Myslim, ze jsem se tu o ni snad jiz zminoval. Cesta vypadala celkem slusne znacena a sla i nasim smerem. Rozhodli jsme se po ni proto vydat. Prasnou cestu stridalo cas od casu dlazdeni z celkem velikych opracovanych plochych kamenu. Okoli cesty bylo tez zajimave. Potkali jsme sad kiwi stromu, pitko s mineralni vodou a dokonce verejne venkovni lazne zapachajici po sire, kde byla v ramci jejich rozmeru hlava na hlave. Predstavoval jsem si, jak presne po teto ceste musely kracet jiz stovky ba co mozna tisice poutniku pred nami v horizontu az nekolik set let zpatky. Bylo to nadherne. Ve Viterbu se nam nanestesti cesta vytratila. Narazili jsme vsak na obchodni centrum s coopem, a tak jsme se rozhodli nacoopit. Vsichni navoneni a vysnoreni lide na nas koukali jako na prizrak. Nic noveho. Coopem jsme prolitnuli i s batohy a nakoupili zakladni potraviny a nejake ty pochutiny, abychom krom zazitku cestovatelskych meli i nejake ty kulinarske. Dale jsme se nechali vest spise intuici nez mapou. Pro jistotu jsem mel vyndanou buzolu. Kdyz jsme se vymotali z centra ohraniceneho vysokymi hradbami, zacali jsme stoupat vzhuru do kopcu za Viterbem s vidinou dnesniho nocleziste. To jsme nakonec nasli asi 4km za Viterbem na jakemsi zapadlem odpocivadle se tremi drevenymi stolky s lavickami, vlastnim pramenem a obrim kamenym koritem, ktere pramen napousti. Povecereli jsme a rozbili lezeni. Uz se tesim na zitra, tak jdu do hajan, at se ho dockam co nejdrive.
Nemohl jsem dospat, cestovni horecka jela na plne obratky. Rano jsem mel v planu napsat jeste blog. Kvuli tomu jsem si dokonce privstal. Zkonstatoval jsem, ze na notebooku to bude rychlejsi. Zmacknul jsem tlacitko a krabicka zacala potichu vrnet. Kdyz nabehl system otevrel jsem si poznamkovy blok a me prsty zacaly rejdit po klavesnici. Po 40 minutach jsem mel skoro hotovo a uz jsem delal pouze finalni upravy. Rikal jsem si, ze bych si to mohl ulozit, zkonstatoval jsem vsak, ze to je otazka jen 2 minut nez to poslu na net. To se mi vsak stalo osudnym. Jakmile se ve dverich ukazal Milos, naskocila na notebooku modra smrt. Murfyho zakony funguji dokonale. Notebook navic ani nechtel nastartovat. Svou smrt si rozmyslel, az kdyz ucitil jemne dotyky rukou sveho majitele. Zapis byl bohuzel ten tam. Trosku smutne jsem se smiroval s tim, ze ho dopisu dnes pri poledni pauze a jal jsem se balit. Vse bylo z baglu venku, neb jsem se po vcerejsim sumari veci co nesu k uklidu vecer nedostal. Milos nam prinesl k snidani pecivo, sunku, syr a mleko. Byl na nas moc hodny, zacez jsme mu pri louceni podekovali. Jakmile za nami zapadly dvere fary, zacal jsem citit ten znamy mne prijemny pocit dobrodruzstvi, kdy clovek nevi, co ho ceka za dalsi zatackou. Z Bolseny jsme se vydali do Montefiascone. Cesta pomalu stoupala podel jezera nahoru a obcas nabidla nadherny pohled na okolni krajinu. V Montefiaskone jsme se na Milosovo doporuceni rozhodli vyrazit nahoru do parku okolo kostela svate Markety. Po proklickovani uzkych ulicek jsme dorazili nahoru do parku. Ten vyhled za to opravdu stal. Kochali jsme se v nemem uzasu. Obrovske modre jezero jsme meli jako na dlani. Clenita krajina plna hor okolo dotvarela dokonalou atmosferu, presne tak to mam rad. Pote jsme si sedli u detskeho hriste. Zacal jsem psat blog. Peta popijel kolu z plechovky a pozoroval deni okolo. Blog jsem mohl datlit snad hodinku. Pote jsem dopustil lahve z pitka s tim, ze sejdeme na terasu pod parkem, protoze v parku bylo zakazano jist. Navic bylo podivne ze se park najednou uplne vylidnil. Sel jsem se podivat jeste na mistni rozvaliny sidla papeze, ke kterym park prilehal. Kdyz jsem se vracel zacaly ruzne po parku vyjizdet ze zeme male zavlazovaci zarizeni a kropily park. Maji to tam vymyslene. Vratil jsem se k batohu a chtel se jeste naposledy pokochat pohledem na jih, kdezto se tycily hory pred nimiz se lesklo Viterbo. Vsimnul jsem si ze v zemi u zabradli neco chrci. Zprvu jsem si myslel, ze to je jen praskla hadice ze zavlazovaci site. Opak byl vsak pravdou. Behem par vterin vyjel ze zeme maly valecek a zacal kropit nas a batohy. Musel jsem se smat. Batohy jsme nahodili a sli neco pojist. Po obede jsme se vydali dolu, kde jsme uplne nahodne narazili na ceduli s mapou via Francigena. Coz je poutni cesta vedouci z Canteburry do Rima. Myslim, ze jsem se tu o ni snad jiz zminoval. Cesta vypadala celkem slusne znacena a sla i nasim smerem. Rozhodli jsme se po ni proto vydat. Prasnou cestu stridalo cas od casu dlazdeni z celkem velikych opracovanych plochych kamenu. Okoli cesty bylo tez zajimave. Potkali jsme sad kiwi stromu, pitko s mineralni vodou a dokonce verejne venkovni lazne zapachajici po sire, kde byla v ramci jejich rozmeru hlava na hlave. Predstavoval jsem si, jak presne po teto ceste musely kracet jiz stovky ba co mozna tisice poutniku pred nami v horizontu az nekolik set let zpatky. Bylo to nadherne. Ve Viterbu se nam nanestesti cesta vytratila. Narazili jsme vsak na obchodni centrum s coopem, a tak jsme se rozhodli nacoopit. Vsichni navoneni a vysnoreni lide na nas koukali jako na prizrak. Nic noveho. Coopem jsme prolitnuli i s batohy a nakoupili zakladni potraviny a nejake ty pochutiny, abychom krom zazitku cestovatelskych meli i nejake ty kulinarske. Dale jsme se nechali vest spise intuici nez mapou. Pro jistotu jsem mel vyndanou buzolu. Kdyz jsme se vymotali z centra ohraniceneho vysokymi hradbami, zacali jsme stoupat vzhuru do kopcu za Viterbem s vidinou dnesniho nocleziste. To jsme nakonec nasli asi 4km za Viterbem na jakemsi zapadlem odpocivadle se tremi drevenymi stolky s lavickami, vlastnim pramenem a obrim kamenym koritem, ktere pramen napousti. Povecereli jsme a rozbili lezeni. Uz se tesim na zitra, tak jdu do hajan, at se ho dockam co nejdrive.
galerie:
diskuze:
2009-07-18 08:47:25
Petulové držíme vám pěsti .každý den ráno sledujeme podle mapy jak vám cesta utíká.Hrozně se těšíme až zase doplníte fotky.S papežem budete mít asi smůlu protože se podrobil operaci zlámané ruky.Zatím pa a držte se ,už jste u cíle.Mokeráci.
